Přítel

28. března 2016 v 21:05 | cloverdee
Vždycky tu budu stát...
...jako pilíř, vrba, základy a věčnost.

Vždycky tu budu stát...
...mihne-li se a ty půjdeš zase jako můra do plamenů.

Vždycky tu budu stát.
Ale jestli jednou jen na okamžik semknu víčka, aby už konečně byla z chladných okovů propuštěna alespoň jediná z těch tisíců hořce slaných bolestí, které jsou tím způsobeny... Bojím se, že shoříš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ČAPILO | Web | 28. března 2016 v 21:19 | Reagovat

Škoda, že nemám kamarády :(

2 Lapwing | 15. dubna 2016 v 20:03 | Reagovat

Je zvláštní, jak smutné okamžiky mohou vyznívat tak poeticky krásně :) Možná proto, že jsou opravdové...

3 cloverdee | 17. dubna 2016 v 2:52 | Reagovat

Ono je to asi hlavně hořkosladké... Svět není černý nebo bílý a okamžiky - ty důležité - nejsou smutné nebo veselé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama