Leden 2015

Co dělat, když si pták zláme křídla

14. ledna 2015 v 0:06 | cloverdee
Vítr. Sychravo. Šustivé listí létá po chodnících, víří a člověk si přeje jen dostat se co nejrychleji domů. Do tepla. Zazdít se uvnitř a nenechat ani škvíru pro mrazivý pocit větrné nejistoty. Pro jediný šustivý zvuk…
Jenže… Co když to není listí, co ševelí? Ale ne, určitě se vám jen něco zdá… Potřesete hlavou a zrychlíte krok. Teplá šála, měli jste si vzít teplou šálu, matka přece vždycky říkala že…
Tak počkat! Tohle tedy skutečně není listí! Kradmý pohled po okolí, není tu někdo jiný, kdo by to vyřešil? Ne? Tak dobře tedy…
Ach, maličký! To ty? Co sis to provedl, ukaž… Ale ne. Pták se zlomenými křídly. To je… nemilé. Hm. Měl bych to vyřešit, asi bych měl prostě… Dobrá, dobrá. Tak pojď, pojď sem. Vezmu tě domů. Do tepla. Podíváme se na to. Nebo někoho zavoláme. Jo. Určitě někoho zavoláme. To bude nejlepší.
Postarám se o tebe…

Stejně, jako po chodníku skřípe listí, ševelí mezi lidmi dobré zprávy. A ještě mnohem intenzivněji špatné zprávy. Hlad po skandálech a neštěstích. Ne?

Přijde strašná spousta lidí. Budou se chtít podívat, navštívit… Prohlédnout si ten zázrak. Ach, ty chuďátko! Zlámaná křídla! Musel sis tolik vytrpět, nebožátko malinké… A jak je roztomilý, viděli jste?

Čas běží. Malý vetřelec se neléčí, kosti srůstají, jenže… Jak létat se zlomenými křídly? A létání, to je přece ptačí podstata, není? Z toho roztomilého nebožátka se stává tak trochu obtíž. Léky, zrní, nějaké ty obvazy, co chce ještě víc? Je to přece už tak dlouho… A to ani nemluvím o tom jeho kvílení, vážně, tomu snad nikdo nemůže říkat zpěv. Ornitologové jsou švihlí.

Návštěvy pořád kolují a pokradmu si šeptají. Začíná se to protahovat, někdo by s tím měl už něco udělat, takhle to přece dál nejde… Měli bychom pomoct, možná? Co si myslíš ty?

Je to jednoduché. Někteří lidé budou ptáčka dále litovat. Chudinka, vytrpěl si (představte si to, OBĚ křídla, najednou!). A pořád je to na něm vidět, je takový smutný a zmatený... Možná (pojďte blíž, ať nás neslyší) už nebude nikdy…?

Pak tu budou ti, co chápou, jak těžké to je. Ještě pořád. A co by chtěli pomoct. Ale nemůžou dělat nic víc, než ho opatrně sledovat a být připraveni přiskočit, když dojde na nejhorší. A občas něco povzbudivého prohodit. Jak je statečný a tak. Jsou milí. Vážně.

Pár jedinců se bude pokradmu dívat bokem a špitat si, že to ten pták už vážně přehání. Jasně, bylo to hrozné, ale vážně… Jak dlouho s tím ještě bude otravovat? Jak dlouho to mají mít všichni na mysli a vážit každé slovo, každý čin? Tak už by měl prostě odletět, kosti snad srostly, ne?

Zbývá ještě několik z těch, kteří nechápou, co je na zlomeninách tak strašného. Jasně, asi to žádná sláva nebyla, ale je to dávno a každý má koneckonců své problémy. Však on se na to stejně jen vymlouvá, vyhovuje mu, že mají ostatní skákat kolem a snažit se, místo aby se snažil on. Že prý "nemůže" létat, to zrovna.

Pár lidí se možná tiše zeptá, jestli není něco potřeba. Jestli by třeba mohli něco… Kdyby se něco naskytlo. A tak. Pomohli by. I když vypadá tak odhodlaně a přesvědčeně, ať si klidně řekne, kdyby… No…

Je potřeba vážně hodně silně doufat, že si k dočasnému hnízdu nakonec najde cestu i ten druhý pták. A zazpívá: "Hej, parťáku, vždycky jsi chtěl létat, ne? Možná to teď úplně nejde, ale jednou… Jednou se to zlepší. Jednou se k tomu vrátíš. Vždyť kdo jiný, když ne ty?" A odletí. Protože ví, že se nemusí bát. Polámaný to zvládne. Zná ho přece.

Aaah, moment, co mezitím dělá náš nešťastník sám? Kterou radu si vzal k srdci, co mu přesně pomohlo? Podíváme se.

Ale…

To přece…



Ano, je to tak. Ten pták nám mezi tím vším tak nějak zmizel. Vypařil se. Není.

Mizivá procenta

9. ledna 2015 v 0:25 | cloverdee
Chci se jen zeptat duší sem občas zabloudivších, zda se někdy setkaly s testem osobnosti od dam K. Cook Briggs a I. Briggs Meyers, známý pod zkratkou MBTI (Meyers-Briggs Type Indicator), anebo prostě jako "ten, co v něm vychází ty čtyřpísmenkový kategorie".

Já osobně jsem na něj narazila už před pár lety, od té doby jsem si jej zkoušela projít na více místech a v různých podobách a výsledek je stále týž - INTJ. Kdo jste o testu už slyšeli, asi víte, co to znamená - nejvzácnější typ (prý 3 % v populaci, z toho jen 0,5 % žen). Tak jak je tedy možné, že kdekoliv se o tomto testu a jeho výsledcích vede nějaká diskuse, vyrojí se vlastně převaha INTJ? Vážně, narazila jsem na to už několikrát, na vzájemně dost odlišných fórech...

V diskusi u české mutace tohoto testu jsem narazila na vysvětlení, že je to dané tím, jací jsou INTJ narcisové, kteří si na to, čím jsou, velmi potrpí. Proto prý se právě oni v diskusi chlubí (no jasně, JÁ jsem ten výjimečný!), kdežto ostatní typy se spokojí s tím, že mají svou odpověď a nemají potřebu to vypisovat někde na internetu. Jinde jsem zase četla, že INTJ jsou přece ti přemýšliví "analytici", takže jsou to povětšinou právě oni, kdo se o takové věci zajímají a k testu se dostanou.

Já Vám nevím... Jestli navštěvujete nějaké diskusní fórum, možná to znáte. Někdo zmíní něco "výjimečného" a najednou se začínají přidávat další a další hlasy se svým "já taky". Ať už se jedná o třeba o synestezii nebo takzvanou "genialitu" na základní škole, vždycky je to stejné. A já se ptám - jak je to možné? Samozřejmě, zážitky a zkušeností lidí se opakují a kopírují, ale zrovna tohle jsou věci, na které je pohlíženo jako na něco, co je v populaci zastoupeno opravdu v mizivých procentech.

Když budu trochu nepříjemná (nedá mi to - to víte, INTJ), vzpomenu si taky na to, když začala vlna popularity slashe v řadách HP fanfiction, myslím ta úplně první. (A prosím, zdržte se raději myšlenek na to, že jsem pravěký dinosaurus, pokud si to pamatuji.) Netrvalo dlouho a opravdu drtivé procento autorek, s nimiž jsem se znala lépe či osobně, se do několika měsíců začalo objevovat s partnerkami místo s partnery. Teď mě prosím nechápejte špatně - rozhodně nejsem homofobní, ani v nejmenším ne a je mi opravdu jedno, jestli člověk chodí s mužem, ženou, koalou anebo jestli v pravidelných intervalech střídá vše zmíněné a navrch to ještě proloží úplnou asexualitou. Vážně. Jen mě zaujalo, že je to další případ něčeho, co by podle všech statistik mělo být málo četné, a najednou se "z ničeho nic" v jedné velmi úzké skupině projeví takový boom.

Tak v čem to tedy je? Scházejí se ti vyjímeční lidé jaksi intuitivně a podvědomě? Nebo mají sociologové špatné výpočty? Nebo ti lidé lžou, aby byli zajímaví?

Každopádně mi dejte vědět, jaký jste typ a co si o jeho charakteristice myslíte (o tom totiž měl tenhle výkřik být původně, no nic). Já vím, že mi bude INTJ vycházet asi vždy. Vlastně myslím, že ani kdybych si ten test nedělala a jen si přečetla všech 16 charakteristik, bylo by mi to jasné. (To je mimochodem taková sympatická vlastnost tohoto testu - většině lidí charakteristiky opravdu poměrně dost sedí. Nebo alespoň těm, co sami k sobě umí být upřímní.) Prý je s INTJ těžké žít. No, to mi povídejte :)

PS: Možná prostě chtějí být všichni jako Newton, Nietzsche, Einstein, Zuckerberg a Hawking. Tipla bych si, že mezi (obecně) blogovou komunitou budou taky všichni čistě náhodou INTJ. Severus, House či Gandalf s tím ale určitě nemají co dělat :)

PPS: Pokud neznáte a chcete, takový docela fajn neplacený na začátek (a v češtině) je třeba zde.

PPPS: A víte, jak poznáte, že Vám nekecám? No přece podle toho, že se tu tím výsledkem teď chlubím ;)

PPPPS: Fakt by mě zajímalo, kdo a jak ten test dělal třeba s Leninem. Nebo se Snapem.