Prosinec 2014

Zrnko

28. prosince 2014 v 0:14 | cloverdee
Co napsat, když není co říct? Spousty chmýří odvál čas, zbylé výhonky spálil mráz... Ale některé zrnko se přece jen drží. Někde v hloubi. Není mu povoleno zapustit kořeny, ale je to možná právě ono, jež zabránilo poločasu rozpadu započít. Zrnko, které pálí a dře, a přitom na něm vše stojí. I když to "všechno" momentálně spíše spící leží.

Chyběly vám řeči o ničem? Mně možná ano. Psát už asi nikdy nebudu. Víte, jak je to s láskou - když zatlačíte, objekt se rozplyne v páře. S psaním to bude asi obdobné. Ve snaze přiblížit se a poznat jsem musela zahodit klíč. Dobrovolně. Málem jsem ztratila i čtení (jak že je to s tou láskou a tlakem?), ale probrala jsem se snad včas. Snad.

Nechci být depresivní, vážně nechci a strašně moc bych vám chtěla něco říct. Nejlépe něco, co byste si mohli přečíst, dávalo to smysl a třeba to vámi i trochu pohnulo. Ať už jakýmkoliv směrem. Možná by bylo lepší mlčet (ale k tomu já asi nikdy nedokázala dospět), jenže když jsem to tu viděla, ten hřbitov dřívějších nadějí a snů... Ideálů, především ideálů... Nemůžu sem pořád jen chodit oprašovat staré příběhy, je třeba zasadit nové. I kdyby jen takhle. Však ono z toho možná zase něco vyroste. Možná.

Víte, jak to s koncem roku bývá. Melancholie a bilancování. Takže asi proto.

//Tak snad jen, abyste věděli, co u toho poslouchám (díky, strigg).