Dnes

25. října 2012 v 22:17 | cloverdee
Když řádky protékají mezi prsty, sviští a mizí v hloubi.. Ta hloub je tichá a studená a především uzavřená. Problém je, že čím víc slov do ní dáte, tím méně jich napříště pojme. Zůstanou jen zašedlé šmouhy na prstech, na které se všichni dívají opovržlivě. Ale ty krásné inkoustové kapky jsou už dávno pryč.

Co je horší? Když od Vás ty kapky očekávají druzí nebo když je od sebe očekáváte Vy sami? A proč ty prsty najednou tolik drhnou, kdy přesně se stal ten zlom?

Ponižující šmouhy se dají umýt. Občas. Pojmenování plnicího pera je odvozeno od jeho skvělé vlastnosti - dá se znovu naplnit. Ale to prázdné místo uvnitř člověčího zůstane už možná prázdné navždy. Zdánlivě plné spoustou nepodstatných chuchvalců, které bez problémů odvane záchvěv větru. A možná ten záchvěv odhalí oprýskané zašlé praskliny. Šedivé... A šedivou máme přece rádi.

Achjo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 strigga | 1. března 2013 v 22:28 | Reagovat

Ach jo, clov, promiň, že píšu až po takové době :) snad je ti líp.. a snad zase někdy zavyješ a spolu s tebou i Vlk v tobě... :)

2 Zuza | Web | 2. října 2014 v 16:43 | Reagovat

Super, blog. Jdu ještě něco počíst....

3 Ala | Web | 6. října 2014 v 14:36 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama