Srpen 2012

Nic není jako dřív

23. srpna 2012 v 0:18 | cloverdee
Vracet se a babrat se v minulosti prý není k ničemu. Za celý svůj život jsem to ještě nestačila pochopit a teď jsem za to vlastně svým zvrhlým způsobem vděčná. Protože nic víc už nezbývá.
No tak dobrá - mám své konstanty, konstanty, které jsem chtěla, které jsem si tvrdě vybojovala.. Ale za ty roky jsem si zvykla na lidi a vztahy s nimi. Na jejich přítomnost, jejich názory a společnost. Byla jsem velmi skrytý samotář, sám sebe popírající a přitom sobě pořád nepřiznaně věrný. A teď? Jsem asi na nejlepší cestě do zapadákova, čili do světa, kterým jsem sem kdysi vstupovala. Svět samoty, svět nedůvěry a opatrnosti. Příšerné opatrnosti a hradeb. Tenkrát mi připadal krásný. Teď mě děsí, ačkoliv vím, že to vše zhojí. Ale řvu a zoufale se u toho snažím zaslechnout alespoň vzdálené a přidušené vytí. Směšné. Sama jsem zradila. Sebe. A toho vyjícího. Kdysi nám spolu bylo dobře... Teď nevím, jestli to stačí a jestli si jeden druhého zasloužíme.
A tak najednou skončilo úplně všechno a nic není jako dřív.
Vím, že takovéto věci píší většinou lidi v těžkém období nepochopení, někdy kolem těch 14? Zhruba? Well, mně je o dost víc. Tenkrát jsem byla vyrovnanější a moudřejší, než jsem teď. Jak smutné. Zbývá akorát doufat, že alespoň vyjádřit to teď umím lépe a kultivovaněji. Nepřijde mi to nejasné, ale popravdě nevím, jestli je mezi Vámi (pokud tu nějaké Vy ještě existuje) ještě někdo, kdo pamatuje a ví, o čem mluvím. A jestli ne... Je to jen další příznakové.
No..

*

Byls mým…
Posledním hřebíčkem do rakve.
Poslední zátkou v mém vínovém kraji.
Co je to mravní lítost a co je hřích?
Lhát? Zradit?
Nebo jen… Žít?
Všechno odplulo a přístav mi zmizel pod nohami,
bolest už je jen otupělá
a není, už není cesty zpět.
Hledím vpřed, vážně hledím?
Nevěřím.
Nevěřím Vám, lidem,
neznám sebe.
Já.
Ta co se ztratila ve spoustě dní.
Mozaika cárů a střípků dávných snů.
Propadliště vzpomínek.
Žíznivě se z něj napiji.
Už tolik let.
Požírám zpět to, co kdysi jsem vyzvracela jako přebytečný odpad.
Teď paběrkuji a žebrám.
Brečím.
Končím.
Končím svůj život, pevný a zásadový.
Zradila jsem vše, zradila jsem sebe.
Zradili jste mě Vy.
A já Vás nechala!