Prosinec 2011

Sliby

30. prosince 2011 v 1:53 | cloverdee
Celkem opožděný vánoční příspěvek. Pravda je, že první dva odstavce jsem měla napsané už nějakou dobu, zbytek jsem doplnila teď, když v půl druhé ráno přemýšlím nad tím zatraceným slibováním. Nechci Vám však kazit prázdninovou náladu (doufám, že se neučíte, jinak ve mně vyvoláte pocit viny!), takže se podívejte, jak jsem se zase po letech chopila starých známých postav, prózy a jednoduchého vyprávění bez vytáček. Nebo, není ono to vlastně poprvé...?

*


Co najdete ve třetí sklence vína...

16. prosince 2011 v 23:44 | cloverdee
Myslím, že těch možností je víc. Já našla pochybnosti, bohužel. Uznávám, vyvolala jsem si je sama - vínem, sladko-slanými kombinacemi, včerejším rozhovorem s drahou rodičkou a starými písničkami.

Co si myslíte o dalších šancích? Nemyslím ty druhé. Myslím ty několikáté, opakované... To znovuodpuštění, nový pokus o důvěru. Já se s tím rozhodla skoncovat a teď přemýšlím. Neměla bych, ale... Asi mám pořád ráda. Nechci se znovu tvářit, že se nic nestalo, že jedeme beztresntně dál, že jsem pořád ten blbec, se kterým je možné počítat. Vydala jsem se tedy novým směrem, jenže mě to asi bolí. Asi. A podle mé drahé rodičky nás to bolí oba a mám to znovu napravovat já. Hmmm... Já už asi nemůžu. Zasekla jsem se přesně v tom pitomém místě, tam někde uprostřed - drsná i zranitelná, vlčí.

Zapomněla jsem, že víno ve větším množství vyvolává melancholii... No a? Mohla bych to vydávat za povídku, stačilo by přidat pár vět a vložit to do mysli postavy. Ale proč? Holt tu bude nezvykle upřímný článek. A co má být? Můžete mě maximálně odsoudit nebo pochopit, nic horšího se stát nemůže.. A víte co? Já si na ten Ortel ráda počkám.

PS: Ne, opravdu nemluvím o nevěrném příteli, kterému stále dokola odpouštím nebo tak něco - tak pitomá nejsem. Mluvím o kamarádovi. Teda.. Říkala jsem mu tak, považovala jsem ho dokonce za přítele. A myslete si, co chcete, ale pro mě to je mnohem důležitější, než nějaký "přítel" v tom dnešním slova smyslu, o to mi nejde...

Z okraje...

11. prosince 2011 v 14:49 | cloverdee
... svého úkolování se s Vámi musím podělit o citát, který mě zaujal. Především mě nepřestává udivovat, že jsem na tak hezkou myšlenku narazila v teoretické knize, kterou jsem četla pouze se studijních důvodů.

"A co bahna na člověku ulpí. (...) A má jen jedinou naději: že toto bahno je složeno z malých zrníček písku, která se promění v perly."
Stephen Spender