Červen 2009

Comeback

19. června 2009 v 2:32 | Lejdynka
Tedy alespoň doufám. Hrozně dlouhou dobu se mi nedařilo dostat se na blog.cz, což mi zabraňovalo v tom, abych se tu vůbec jakkoli pohybovala.
Jistě, existují možná i jiné možnosti, například čtení a komentování, aby bylo aspoň zřejmé, že stále ještě existuji, ale...
Ano, přichází pár výmluv. Zaprvé - škola. Neustálé čtení něčeho, psaní něčeho, chození do ní také, samozřejmě. Zadruhé - z důvodu toho, že již více nejsem sama (a to už značně dlouho), a že moje milá se pohybuje mnohem blíže, než by si mnozí mohli myslet (Ti, Kteří Vědí z Dřívějška), trávím spoustu času s ní. Proto nejsem doma, proto píšu trochu méně, proto čtu trochu méně, o komentářích ani nemluvím. Zatřetí - akce, na které je nutno jezdit, a které trvají vždycky tak dva tři dny, vzácně jeden. Začtvrté - teď přijde nuda, jak by řekla Rael - dezorientovanost a zmatenost ve chvílích, kdy bych mohla být tady, přidávat, psát etc. Z Vlka se pomaličku stalo Vlče...
Ale i přes to všechno se pokusím existovat tu, přidávat, možná dokonce i číst, a na komentáře budu odpovídat, na mou duši, na psí uši (Tichošlápku, sednout!), na kočičí svědomí.
Tesák. A omluva.

A protože jste už určitě zapomněli, co jsem sem naposled přidávala, když jsem ještě existovala, připomenu vám to. Jmenuje se to Úsměv vlkodlaka (teď tu přibyly čtyři nové kapitoly), a najdete to tady. Prosím, vraťte se k tomu.

Děkuji za pozornost a konec hlášení.

Lejdynka

10 Roztržitý úsměv

19. června 2009 v 2:19 | Lejdynka
Odpuštění, které si dává načas, nepřichází, neobjevuje se, napíná a znervózňuje. Vztek, namířený proti nevinnému, lítost nad neodčinitelným (ale CO jsem vlastně provedl?!), obláček kouře, vznášející se k fialkovému nebi. Práce, zapomenutí, slzy, zloba. Copak je tak těžké pochopit, že se bez lásky nedá žít?
**
**
*******************************************************************************
**
**

9 Strnulý úsměv

19. června 2009 v 2:17 | Lejdynka
Radost, smíšená s bolestí. Slzy štěstí, slzy smutku. Slzy, které tečou lhostejně, nezajímají se o to, proč zrovna ony mohou spatřit denní světlo, co ho k tomu vedlo. Ošklivé momenty, přehlušující ty krásné. Bolest, skrytá pod ubrusem, a slzy, rudé slzy ve sklence vína.
**
**
*****************************************************************************
**
**

8 Úsměv očekávání

19. června 2009 v 2:14 | Lejdynka
Podívej se pozorně, Reme. Stačí jen chloupek a ty ztratíš to, co už jsi možná dávno ztratil. Dej si pozor na své zuby a ostré drápy, protože nikdo, slovy NIKDO se nenechá zraňovat donekonečna. Sám uvidíš.
**
**
*****************************************************************************
**
**

7 Lhostejný úsměv

19. června 2009 v 2:12 | Lejdynka
Krátký pohled na věc. Zamyšlení, porozumění, možná i prozření. Možná dokonce něco, co je mu již velmi dobře známé, co očekává a z čeho je mírně řečeno nervózní - strach. Lidé nemají rádi ostatní. Jiné. Nikdy.
**
**
******************************************************************************
**
**

Mystérium činů

8. června 2009 v 21:31 | Rael |  Mystérium z opačného konce světa
Pár lidí už se mi snažilo vysvětlit, že opravdu nemůžu změnit svět. Zjistila jsem, že mají pravdu- ale...

Hory, které jsem zničil

8. června 2009 v 21:25 | Rael
Důvod mojí nepřítomnosti byla má, nepřítomnost. Vážím si vaší trpělivosti a věrnosti.
Rozvedu-li pojem nepřítomnost, pak nepřítomnost z důvodu neuvěřitelného množství závěrečných zkoušek a jisté osobní důvody. Množství se snížilo na minimum a pokud jde o ty jisté důvody, opravdu vás nechci nudit. Většinou nudím i sama sebe. Místo proslovů přidám pár maličkostí a dá-li vlk, v brzské době přispěju něčím "větším". Tím nezajímavým a nemotorným způsobem se snažím říct, že teď snad budu mít víc času:)

První příspěvek po dlouhé době: Poezie
Nemáte někdy pocit, že ničíte všechno kolem sebe a nejlíp vztahy? Hádám, že je to trvalá porucha osobnosti. Hm, ne, na poruchy já nevěřím, ale trvalé a neodstranitelné to bude. Ne všichni lidé jsou, hádám, stavěni pro život ve společnosti jiných lidí. Nebo jsou o tom minimálně přesvědčení....

Nádech

6. června 2009 v 20:23 | cloverdee
Jen se snažím informovat, že žiju. Že cítím optimismus. No, bylo na čase. Vyvětrala jsem si hlavu. Nevím jak. Jen vím, že to šlo i bez alkoholu (,Ra;)). Není to jedna velká věc. Je to souhrn drobných, nepostižitelných detailů. Stejně jako to dno před tím. Život je souhrn drobných, nepostižitelných detailů. Mám pocit, že se to říká o štěstí, ale mě to přijde výstižné takhle. A taky je to důvod, proč nikomu nikdy nevysvětlím, CO se děje - ať už negativně nebo pozitivně. Vstříc barevným zítřkům (nehledě na šedé nebe.. I šedá je snad barva;)). Přeji trochu optimismu i vám a hlavně, úsměv:)