Úsměv pánové

11. dubna 2009 v 23:06 | Rael
Zažili jste už slavné rodinné focení? Ty si stoupni sem, ty tamhle, ty se usmívej, on se neusmívá... spousta zmatku!
Zážitek tohohle typu mě inspiroval k napsání následujícího příběhu. O tom, jak vznikla fotografie Pobertů.
Postavy: Sirius, Remus, James, Petr
Jedná se o "drama" z cyklu komedií, které jsem už dříve uveřejnila. Zprvu se jednalo o čisté komedie, tohle je trochu komedie, trochu tragédie... každopádně doufám, že to přidání na vážnosti vás neodradí a že se místy i zasmějete.

PS: Ty slashové podtexty jsem si zkrátka nemohla odpustit:)

Úsměv pánové


P: A vážně se budou hýbat?
S: V tvém případě spíš valit, ušklíbne se.
J: Jo, stačí je namočit do správného roztoku a vyvolat je.
P: A pak se budou hýbat.
S: Po desáté, Péťo, ano, budou se hýbat!
R: Sedí v křesle a pobaveně pozoruje Jamese a Siriuse motající se kolem fotoaparátu a Petra motajícího se jim pod nohy.
P: To bude prima, až budeme mít naši společnou fotku, že jo!
S: Uvažuju, že se vyfotím i solo.
P: Proč, co s tou fotkou budeš dělat?
S: Dá si ji na noční stolek a bude se na sebe dívat.
J: Dám ji Evansové. Nasadí zasněný výraz. Bude ji nosit pořád sebou a-
S: Znechuceně: Myslím si, že to nechci vědět.
P: Já ano.
S: Ignoruje ho: Jamesi, kolik těch solo fotek budeš chtít?
J: Jak to myslíš?
S: No, Evansová, to máme jednu, ale co tvoje další fanynky?
J: Úchyle!
S: Sám jsi úchyl, zašklebí se.
R: Technicky vzato, vstane, protáhne se a vydá se k nim, jsi úchyl, Siriusi. Minimálně je na tobě něco podivného.
S: To prosím říká někdo, komu za ušima roste srst.
J: Všichni jsme úchylové, shrne to James.
R: Nadzvedne obočí.
S: On má pravdu, všem nám roste za ušima srst, respektive, může růst.
P: Vyděšeně těká pohledem od jednoho Poberty ke druhému: To, že mi za ušima, rostou chlupy, znamená, že jsem úchyl?
S: Podívá se na Rema: Technicky vzato ano. Prakticky jsme úchylný jenom my dva. Ukáže na sebe a na Jamese. James má jen jednu zrzavou úchylku, kdežto já-
R: Mám na každou noc úchylku jinou, dokončí za něj Remus.
S: Překvapuješ mě.
R: Ušklíbne se.
P: Je to špatný mít takový úchylky?
S: Do jistýho věku jo. A od jistýho věku je naopak úchylný takovou úchylku nemít.
P: V jakým věku jsem já?
J, S: Vymění si pobavené pohledy.
R: Káravý pohled.
J: S tebou, Petře, je všechno v nejlepším pořádku, neměj obavy. Skloní se zpět k fotoaparátu.
R: Otočí se na Siria: Myslíš si, že je špatné mít úchylky?
S: Překvapeně: Ptáš se, protože bys chtěl mít úchylku, nebo proto, že máš úchylku, nebo naopak nemáš, anebo mi něco uniklo?
R: Kupodivu, zjevně uniklo.
S: Nadechuje se.
J: Neuniklo vám, že se snažím zprovoznit ten krám? Ocenil bych vaši pomoc.
S: Proč se zlobíš na nás? Proč nenadáváš Jemu? Ukáže na Petra sedícího na křesle.
J: Váhavě: On je, hm, v TOM věku.
R: Myslel jsem, že je ten fotoaparát nový.
J: Byl nový, než ho Sirius nakopnul.
S: Rozhořčeně: Já ho nenakopnul. Chtěl jsem nakopnout tebe.
R: To je běžný omyl.
S: Uhnul, omylem jsem nakopnul tu jeho brašnu. Foťák byl v ní.
R: Proč jsi chtěl Jamese nakopnout?
S: Smál se.
J: Nesmál jsem se. Pobaveně jsem si odfrknul.
R: Proč si James pobaveně odfrkával?
S: Smál se mým vlasům.
J: Nesmál jsem se. Žádný SMÍCH!
R: Co je na jeho vlasech legračního? Krom toho, jak legračně mu občas trčí.
S: Moje vlasy netrčí. Není na mě vůbec NIC legračního.
R: Usmívá se.
S: Jsem vtipný, ne legrační. Legrační je Petr, i když, on je spíš k smíchu.
P: Nesměj se mi!
J: Nemůže si pomoc. Jsi k popukání.
R: Stejně mi pořád nejde na rozum, proč tě ty jeho vlasy tak pobavily.
J: Nebavily mě jeho vlasy, bavil mě Sirius. On se česal.
S: Taky bys to měl občas zkusit, utrhne se na něj.
J: Bylo to před Astronomií. Pokračuje nevzrušeně. Zřejmě chtěl zapůsobit na- Siriusi, s kterou sedíš na Astronomii?
R: Sirius sedí se mnou.
J: Překvapeně: Aha.
S: Spravme ten foťák, vyhrkne.
R: A víte určitě, co děláte?
J: Většinou. Po dvou, třech sklenkách-
S: Nad sebou člověk tzv. ztratí kontrolu. Významně si odkašle.
R: Míříš tím někam, nebo jen hloupě žvaníš?
J: Zlobí se, opouští ho takt.
R: Proč pořád ty narážky na to, že jsem vlkodlak?
S: Protože ty jsi, vlkodlak.
R: Zkus mi to občas připomenout, zatím to úspěšně ignoruji.
Založí si ruce na prsou, dívá se do země.
S: Usmiřovacím tonem: Nemrač se nebo ti to na fotce nebude slušet.
R: Ty a tvé vlasy veškeré nedokonalosti snadno vykompenzujete. Řekne, přece se ale usměje.
S: Slíbím, že nebudu mluvit o tvém vlkodlactví, když vy přestanete mluvit o mých vlasech.
J: Je velmi háklivý na své vlasy.
P: Můžeme mluvit o cizích vlasech?
S: Můžu já mluvit o cizích vlkodlacích?
J: A co s tvými vlasy, můžeme mluvit s tvými vlasy?
S: Pokud mi dovolíte mluvit s cizími vlkodlaky.
R: Nezúčastněně: To by mohlo být nebezpečné. Vlkodlaci mají velmi silné teritoriální pudy.
P: Co je to teritoriální pud, Remusi?
J: Znamená to, že by Remus mohl na Siriuse žárlit.
R: Vlkodlak by mohl, opraví ho.
J: Vlkodlak by mohl na Siriuse žárlit.
S: Žárlil bys?
R: Spravme ten foťák, navrhne pro změnu Remus.
James se několik minut hrabe v přístroji.
S: Pohrdlivé odfrknutí.
J: Ignoruje ho.
S: Další odfrknutí.
J: Ty si určit myslíš, že bys to zvládnul líp.
S: Samozřejmě bych to zvládnul líp. Jsem mistr ve zvládání čehokoli.
R: Minulý týden na lektvarech jsi mluvil jinak.
S: To nebylo fér, byl jsem rozrušený!
J: Rozrušený je tvůj nový výraz pro vzrušený? Protože jestli jo, tak jsi poslední dobou vzrušený pořád.
R: On je mistr na vzrušenost.
J: Imituje Amy Smithovou: Miluju tvé vlasy, miluju tvůj nos, uhne před pohlavkem, miluju tvou vzrušenost.
Sirius se po něm znovu ožene.
O několik bouřlivých minut později.
James mlčky zpravuje fotoaparát, Sirius se mlčky kaboní. Remus se usmívá.
S: Pohodí hlavou k Removi. Už zase má ten svůj výraz.
R: Nemám žádné své výrazy.
S: Ale jo, máš. Tohle je tvůj spokojený výraz. Jsi spokojený, protože mě James praštil.
R: Nebuď směšný, samozřejmě, že nejsem.
S: Jsi, trvá na svém.
R: Dobře, taky tedy jsem spokojený, jsi i ty teď spokojený?
S: Nemělo by tě těšit, že mě uhodil.
R: Tak trochu sis to zasloužil.
S: Aha.
R: Mlčí.
S: Aha!
R: Tohle zřejmě není tvé řečnické aha.
S: Je to aha, kterým oznamuji, že už vím, proč ty jsi rád, že on mě praštil.
P: Těká pohledem od jednoho k druhému.
R: Nech mě hádat, má v tom tlapy má vlkodlačí maličkost.
S: Neřekl jsem, že si myslím, že jsi sadista.
R: Jakoby se stalo.
S: Vlastně jsem vůbec nechtěl mluvit o tvém… vlkodlactví.
R: Stalo se.
Ticho.
S: Znovu pohodí hlavou k Removi: Já tedy vážně nevím, proč mě musíš neustále peskovat.
R: Ty sis začal. Mluvil jsi o mém výrazu.
S: Je to tvůj výraz, nemůžu za něj.
J: Přeruší je jeho výkřik: Hotovo, všechno je připravené.
R: Mračí se: Možná ta fotka nebyl nejlepší nápad, je na ní místo jen pro Siria a jeho vlasy.
Ticho.
J: Petře, oni se pohádali?
P: Sirius si začal, žaluje.
S: My se nehádáme, my diskutujeme.
J: Poslední dobou diskutujete často.
R: Sirius dokáže být velmi výmluvný.
S: Protočí očima: Dobře, všem tady se omlouvám za to, jak ses tvářil.
R: Pořád se mračí.
S: Poraženě vydechne: Omlouvám se.
R: Tváří se neutrálně.
S: Mrzí mě ta má, ehm, výmluvnost.
R: Usměje se.
J: Tak, všichni se postavte sem.
S: Kam tě ráno postaví, tam tě večer najdou.
J: Siriusi, nešaškuj a stůj.
P: Zapomněl jsem se učesat, vypískne.
S: James taky, zapomněl na to dnes, včera, předevčírem… minulý týden.
J: Nemůžu za to, že mi vlasy rostou tak, jak mi rostou.
S: Všemi směry každý jinam?
P: Češe si řídké vlasy. Chceš se taky učesat? Podává hřeben Siriovi.
J: Vyprskne smíchy.
S: Ne, odmítne chladně.
J: Udivený výraz.
S: Mám jednu takovou schopnost, totiž vypadat neustále dobře, vysvětluje.
J: A taky dobře žvanit.
P: Vyprskne smíchy.
S: Dost, zakazuji jakékoli další vtipy na účet mých vlasů!
J: Stůjte přece klidně.
S: Remus klidně i dýchá.
J: Úsměv, pánové.
P: Remus se nesměje.
J: Úsměv, pánové a vlkodlaku.
R: Neumím se smát.
S: Umíš, jen o tom nevíš.
R: A tuhle jistotu jsi vzal kde?
S: Viděl jsem tě.
R: Viděl jsi špatně.
J: Reme, musíš se umět usmívat, každý to umí.
R: My vlkodlaci se nesmějeme.
J: Občas se určitě smějete. Pamatuješ, jak Srabus uklouznul na chodbě? Nikdy jsem tě neslyšel se tak smát.
R: To se smál Sirius, zchladí ho.
J: No, tak vidíš, vzpamatovává se z toho překvapení, zkus to jako on.
R: Usměje se svým obvyklým způsobem.
S: Tohle není úsměv.
R: Celý život jsem si myslel, že ano.
S: Tohle, je škleb. Můžu za to já, zkazil jsem ti náladu.
R: Ne, nezkazil. Není to úplně jedno, jak se budu tvářit?
J, S: Dvojhlasně: Není.
P: Není?
J: Nechceme přece, aby si lidi mysleli, že se s námi Remus nebaví. To takhle člověk koukne na fotku a řekne si, aha, James, vida, jak dobře vypadá a tady Sirius, hm, co to má s vlasy?
S: Zamračí se.
J: Vedle něj Petr se svým duchaplným výrazem a usmívající se Remus. Hned se pozná, že je rád, že má tak bezva kamarády. Hlavně Jamese, samozřejmě.
Tři Pobertové se na něj dívají s jistým zděšením.
S: Stejně si myslím, že za to můžu já. Neměl jsem vést ty řeči o vlkodlacích.
J: Zkus pro změnu nevést řeči o vlkodlacích.
R: Vmísí se do hovoru: Poslyšte, já si vážím vaší starosti o můj úsměv, ale-
S: Přeruší ho: Co rozesměje vlkodlaka?
J: Pamatuju si, že jsem ho určitě viděl smát se.
P: Smál se, když tě viděl spadnout z koštěte.
S: Tak přece sadista!
R: Nesmál jsem se. Přiznávám, bylo to dost zábavné, když jsi tam tak visel hlavou dolů, ale nesmál jsem se. Zdaleka ne tak, jako Sanpe.
S: Jamesi, mohl bys-
J: Ve tváři rudý: Žádné další kaskadérské kousky.
P: Smál se nám, když jsme dostali školní trest s Křiklanem.
R: To jste si zasloužili.
S: Zamyšleně: Viděl jsem ho usmívat se, když se na mě díval.
R: To ses určitě spletl, zamumlá rozpačitě.
S: Ba ne, určitě ses usmíval.
R: Dívá se na zem.
S: Ale no tak, směješ se moc hezky.
R: Konečně se usměje.
J: Tak přece to umí.
Pobertové si stoupnou vedle sebe.
J: Všichni se zasmějeme Siriovým vlasům.
Fotoaparát cvakne ve chvíli, kdy se Sirius napřahuje, aby Jamese praštil.
R: Dívá se na fotku: Hm, ta se moc nepovedla.
Sirius na fotografii opakovaně napřahuje pěst, občas se mu přitom podaří Jamese praštit.
J: Je trochu, velmi nevšední.
R: Zkusme to znovu.
Pobertové se rozestaví.
P: Já nechci stát vedle Siriuse!
J: Nedělej scény, Péťo.
P: Uřkne mě, jako minule.
R: Smířlivě: Sirius by něco takového neudělal, že ne, Tichošlápku. Zdůrazní poslední slovo a přísně pohlédne na Siriuse.
S: Nevinně: Mrzí mě tvoje nedůvěra, Červíčku. Přítele bych nikdy neuřknul.
Petr se pomalu přesune vedle Siria.
J: Připraveni?
P: Au!
Fotoaparát cvakne.
J: Dívá se na obrázek: Bezva, Petře, zkazil si nám fotku.
Petr na obrátku poskakuje nahoru a dolů, jakoby ho něco píchlo.
J: Může za to ta jeho úchylka.
S: Myslel jsem, že úchylky už máme za sebou.
P: Já za to nemůžu, to Sirius, žaluje.
R: Řekni, žes neudělal, co si myslím, žes udělal.
S: A co si myslíš?
J: Já si to myslím taky.
R: Myslím si, žes udělal, cos slíbil, že neuděláš.
P: Udělal mi to.
S: Tak jsem to udělal, myslíte správně.
J: Napodobí Remův hlas: Chováš se strašně nedospěle.
R: Zakaboní se.
S: Může si za to sám.
R: Co ti provedl?
S: Dej mi čas, na něco přijdu.
J: S povzdechem: Tak znovu. Siriusi, stoupni si vedle mě.
R: Člověk někdy přijde na to, že některé věci je lepší nemít, například fotografie.
S: Přece by ses nevzdával, Náměsíčníku.
R: S chrabrým sirem Siriem po svém boku? Nikdy.
P: Může je uřknout.
R: Nebo pokousat.
S: My smrtonošové nekoušeme.
R: A co děláte?
S: Zamyslí se: Věnujeme se svým úchylkám.
R: Kousání, může být, v některých situacích, považováno za úchylku.
S: V některých situacích? Opakuje.
R: Záleží na tom, koho koušeš.
S: Vítězoslavně: Vždycky jsem pochyboval o tvé počestnosti.
R: Klidně: Nejsem úchylný.
S: Tiše: Tak jako tak, budeš pokousaný.
R: Tváří se, že ho neslyšel.
P: Vypadá zamyšleně: Proč sir Sirius, Reme?
R: S úsměvem: Pro tu jeho výmluvnost.
R, S: Usmívají se.
P: Usmívá se.
J: I on se usmívá.
Každý po svém a každý z jiného důvodu.
Fotoaparát cvakne.
J: Prohlíží si fotku: Tahle se povedla.
R: Až na Siria a ty jeho zarostlé uši.







































 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliota | Web | 12. dubna 2009 v 9:36 | Reagovat

Tak tohle bylo nádherné. Úplně mě to okouzlilo. :)

2 cloverdee | 12. dubna 2009 v 20:37 | Reagovat

Výborné, krásně jsem se pobavila:) Hezký dialog, i když trošku zaujatý pohled.. Dobře, trošku dost:D Ale vážně jsem se smála, povedlo se ti to:)

3 Rael | 13. dubna 2009 v 0:16 | Reagovat

Eliota: :) Tímhle komentářem jsi mi udělala velikou radost. Já tou povídkou chtěla působit radost- a teď mám radost, že se mi to povedlo a že ty máš "radost."
Ehm, musím se přestat opakovat:)
Děkuju

cloverdee: Díky:) Původně jsem chtěla být vtipná celou tu dobu. Měla to být čistá komedie, jenže- ona se tam ta psychologie nějak sama vloudila. Můžou za to ty moje úchylky:)
Já jem vždycky sto-procentně zaujatá:)

4 Bianka | 13. dubna 2009 v 10:00 | Reagovat

Tak nad tímhle jsem se opravdu zasmála :) Okaouzlující, zvlášť Remus mě dostával :P

5 strigga | 13. dubna 2009 v 17:24 | Reagovat

Nejvíc mě rozesmálo, když se hádali, jestli můžou mluvit se Siriovými vlasy nebo alespoň o cizích vlasech a cizích vlkodlacích, ale smála jsem se v podstatě pořád :))) a ty slashové narážky se tam náramně hodily. Klaním se před tebou, Rael, máš je totiž všechny čtyři dokonale přečtené!

6 Bella | Web | 13. dubna 2009 v 20:13 | Reagovat

:))) Skvělé! Nasmála jsem se :) Ty úchylky a to jak se nehádají -diskutují :D Pěkné :)

7 Rael | 13. dubna 2009 v 22:57 | Reagovat

Bianka: Remus je od-přírody okouzlující:)
Děkuju, to jsem ráda.

Bella: Díky:)
Jo, mám úchylku pro úchylky:))
Siriův um- nazývat věci pravými jmény:)))

strigga: :) Jo, tam byli obzlvášt vtipní:) Vážně? To mě těší, že se mi podařilo rozesmát vás. Poslední obou se mi daří psát spíš úsměvně než vtipně a to jak kdy.
Slash už mi nějak přešel do hlavy, nedokážu se ho vzdát... pořád na něj "narážím". Je to moje úchylka:)
Tedy, to jsi mi udělala radost- děkuju:)

8 Rael | 13. dubna 2009 v 22:59 | Reagovat

Ehm, do krve, ne hlay. Do krve, vždy pouze do krve. Hlavu při sobě nenosím:)

9 Rael | 13. dubna 2009 v 22:59 | Reagovat

HLAVY!
Opravdu pochybuju o tom, že ji mám. Prý "hlay"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama