Říjen 2008

Výš

31. října 2008 v 20:58 | Rael |  -Říkanky pro nejmenší (vlkodlaky)-
Tohle je velmi- velmi krátké. Myslím ale, že je tím řečeno vše, co má být... tak proč prodlužovat agonii?:)
Jedná se spíš o takovou morální poučku... Taky umím bý morální- někdy:))


Závěry

31. října 2008 v 20:50 | Rael
Nenáročná tvorba tahle poezie...
Jen podzim ještě není dostatečně inspirativní:)

Vodopády

29. října 2008 v 21:03 | Rael
Poezie o- raději si to přečtěte sami:)

Taková maličká omluva

29. října 2008 v 12:16 | Lejdynka |  ►Lejdynka
Ahoj ahoj (takhle zdraví muminek),
slavnostně prohlašuji, že jsem se ještě neodebrala do věčných lovišť ani jsem nepřestala psát, jakkoli to tak vypadá.
To jen že je na všechno strašně málo času a i když jste s někým pořád, může se vám stát, že si nestihnete vůbec nic říct. To jen taková metafora na okraj.
Dvě zprávy, jedna špatná, jedna dobrá. Kterou dřív? Špatnou, samozřejmě.

1) Co vás určitě nepotěší je to, že nevidím zlepšení, co se týče času a stíhání psát a přidávání a takových věcí (a vůbec si nevšímejte toho, že kdesi jinde jsem toho trochu spískala, a pokud to nevíte, tak to neřešte, a vůbec se vás nepokouším zmást). Pořád chodím do školy, pořád se vídám s lidmi (v sobotu se to uvidí s ostatními Vlky!), pořád strašně nestíhám, i když se vlastně nezastavím (teď jsem například hodinu kradla ikonky), a vůbec je to stejné.

2) Co vás určitě potěší je to, že byla dohotovena moje poslední kapitolová povídka Úsměv vlkodlaka, s kterou tu otravuji už asi tři měsíce. Respektive pořád o ní mluvím a pořád nikde není. Takže bude, a to slovy až mi bude udělán takový pomenší 'beta-read' (a ten bude brzy, viď, Regi?;)), a to slovy tady a taky na NL. Je velmi, velmi dlouhá, takže po jistou dobu budete mít co číst i ode mě. Ale varuji před ní už radši tady, je poměrně dost brutální.

S překlady, glosami a podobnými chuťovkami to zatím moc nevidím, poetry a pásma by se stíhat měly, takže se možná polepším a opět ožiju.

Mějte se krásně, skládejte básně a těšte se;)
Vlče Lejdynka (a taky ostatní mé identity)

Znám tě

20. října 2008 v 22:34 | Rael
Jsem mistr, co se názvů týče... to byla ironie, samozřejmě:)

Napadlo mě, že je zábavné pokládat vám otázky a chtít slyšel váš názor. Ty komentáře k povídce jsou sice fajn, ale tohle mi přijde ještě zajímavější. Takže otázka pro vás zní (a vážně by mě to zajímalo): na čem si myslíte, že je založeno přátelství?

Důvěra, obětování se... já vím, říká se to. Ale myslím, že je to jen taková fráze. Věřte-v praxi to neplatí. Sirius s Remem si zrovna nevěřili a nemyslím jen na ně. Obětování se- no, i to se maličko přeceňuje. Můj názor jest: Přátelství je založeno na tom, jak se dvě osobnosti doplńují, na tom, jak mezi nimi funguje vlk a taky na tom, jak dobře se znají...
Ehm, ano, mám své skeptické období:))

Přestanu tlachat a nechám vás číst:)

Postavy: Sirius, Remus

Desiluze

19. října 2008 v 9:18 | Rael
Pár tzv. veršů....
PS: Všimli jste si té slunné neděle?:)
Postavy- napadá vás to, co mě?...

Pachatel mezi námi

15. října 2008 v 21:37 | Rael
Necítím se nijak zvlášt vtipně, nicméně tohle prezentuji jako komedii. Není natolik komediální jako její předchůdkyně a není ani natolik vážná, aby mohla být něčím jiným. Měla jsem ji ale v počítači a byla by škoda ji nezužitkovat. Říkám si- lepší nějaké počtení, než žádné počtení, no ne:)

Aktéři: Pobertové

Nad absurdností děje se prosím nepozastavujte. Všední chvilky mohou být chvilky dosti nevšední a já vám to někdy ráda vysvětlím....

Nevěřím

15. října 2008 v 21:07 | Rael
Velmi krátký útvar-zřejmě poezie na téma- ne, vůbec nemyslím na slash:)

Napsáno vlkem

15. října 2008 v 21:04 | Rael
Tohle je jeden z těch nechutných informačních článků, které tak nerada píšu. Nicméně mám pocit, že vám dlužím vysvětlení. Inu dobrá, ulevím sama sobě:)
Všimli jste si jistě, že se snížila intenzta mých příspěvků. No, snížila v porovnání s tím, jak často jsem byla, já osobně, zvyklá přidávat. Důvod mám a to, řekla bych, velmi ušlechtilý. Není to tím, že bych měla málo času (dobře, málo času skutečně mám), ale na psaní si ho dovedu najít vždy. A o to právě jde. Snad se z toho, jak to tu vázne, zdá, že nepíši. Opak je pravdou. Píšu víc než kdy jindy. Ale jinak a jinam... jde o to- fanfition pro mě vážně moc znamená, ale myslím, že je jen takovou přestupnou stanicí. Propána, já netvrdím, že po té, co jsme si s Ním dost užili, je zapotřebí ho odkopnout, to ani náhodou. Jen je třeba pamatovat, že na přestupní stanici se Pouze čeká na vlak. A jen tak mimochodem se nám tam může přihodit i spousta dalších věcí...
Jste zmatení? Nejste sami:) Dobrá, přestanu metaforizovat a přejdu rovnou k věci. Fanfiction pro mě moc znamená, ale je čas pohnout se dál. Ne, nechat ff za sebou, jen prostě pracovat i na jiných věcech, včetně ff.
Pravda je, že jsem vždycky měla svou vizi- vizi vlastního příběhu. Jisté základy byly položeny už velmi dávno- no a teď se jaksi přihodilo, že ty základy sami od sebe rostou a rozvíjí se. Zkrátka a dobře, jsem uchvácena tím světem, který se mi začal rodit pod rukama. Vždycky jsem se chtěla věnovat svému orginálu, nastane-li čas. Čas psaní jako takového ještě nenastal- nastává však čas tvoření. Líbí se mi to... budu v tom pokračovat, dokud vlk dá. To samozřejmě neznamená, že chci s ff skončit- jen prostě musím svůj čas rovnoměrně rozložit mezi ff a oroginální tvorbu. Myslím to s psaním vážně, chci to myslet vážně- musím proto udělat takto vážnou věc.
A vhledem k tomu, že ff pro mě znamená slash, musím vám s politováním oznámit, že už sem nebudu přidávat slash tak často jako dřív.
Vlastně se toho tolik nezmění- snad jsem to až trochu přeháněla, když jsem přidávala tak často. Samozřejmě, občas sem přibude i něco z mé oroginální tvorby, jen... i na tomhle poli teď působím převážně soukromě.
UVlka, hlavně si nemyslete, že jsem přestala psát, nechci, aby to tak z článku vyznělo, snad jsem to vysvětlila dosti srozumitelně. Já skutečně píšu a beru to vážněji než kdy předtím... jen mám pocit, že je čas pohnout se dál. Jen o krok vpřed...
Vím o dvou věcech, ke kterým chci v životě dojít- v jedné nemám ještě tak docela jasno a tou druhou je psaní....

Víte, mám pocit, že v životě nejde o to, co napíšete, ale jak se přitom cítíte.... snad to tak skutečně je. Aneb: V životě nejde o to, co prožijete, ale jak se přitom cítíte....

Cítím se takhle fajn. Slah a moje působení tady mi dalo hodně. Objevila jsem podstatu skrytého... snad ji budu objevovat i nadále- s vámi se všemi.
Děkuji za věrnost a pochopení
a s věrností vám

Rael a Vlk....




PS: Jeden z mála informačních článků, které sem dávám, slibuji:)

Mocca

15. října 2008 v 17:35 | cloverdee
V rozepsaných se mi to válí už něco málo přes měsíc a konečně jsem to dopsala. Tak tedy, Rael, omlouvám se za zpoždění, ale tohle je ten druhý dárek.

Rael, z celého vlčího srdce...

*

Jedné noci, v jednom městě...

13. října 2008 v 17:09 | cloverdee
Konečně tu pro vás něco mám. Taková prkotinka, nejsem na to moc pyšná (pochvaly nepřijímám, vůbec se mi to nelíbí), ale ať je tu alespoň něco.. Nestíhám, vůbec nic nestíhám a přitom nápadů by bylo. To nic, jen malá omluva a jdeme na to.
Opět jedna malá "vyprávěná" o určité osobě.. Ty články vlastně ani nejsou o ní, je to jen volná inspirace, dodává mi jen náměty:) A rozhodně, jak už jsem říkala minule, ta ironie, pokud se mi tam nějaká vloudí, není myšlena proti ní.

Když jde člověk asi po 100 letech večer do města a je u příprav doma sám, napadají ho různé, ne zrovna pozitivní scénáře.. Co hůř, občas se i splní. V tomto případě se naštěstí naplnil jen z několika málo procent, jinak řečeno, nejhorší (a vlastně ani hrozné) se nestalo. Ona osoba je teď.. Klidná. Už bylo načase.
P.S. Vím, že ten název by si zasloužil něco lepšího, ale...

*