Srpen 2007

Tak usínej

31. srpna 2007 v 22:29 | Lejdynka
spinkej můj maličký
máš v očích slzičky
líbám tě do vlasů
tak usínej
tak usínej
sladká vůně svítání
vlk se v lukách prohání
nese ti
část závěti
tak usínej
tak usínej
má barvu vlčí
hnědou a šedou
vichřice skučí
chlapečka vedou
na popravu?
tak usínej
tak usínej
hvězdička už zhasíná
spadla mi teď do klína
třpytí se ti na čele
tak usínej
tak usínej


Proměny

31. srpna 2007 v 22:29 | Lejdynka
Hnědé oči, zlaté vlasy
žili bychom i bez krásy
zlaté vlasy, oči hnědé
vlk litovat nedovede
Dlouhé řasy, jemná ústa
tichá země - jáma pustá
měkká ústa, dlouhé řasy
zmizely nám staré časy

Ergo

31. srpna 2007 v 22:28 | Lejdynka
Dobrou noc, Remy, dobrou noc
matka ti nepřijde na pomoc
zmizela do dáli, zmizela do šera
z malého chlapečka stala se příšera

Únava

31. srpna 2007 v 22:27 | Lejdynka
Hnědé oči jděte spát
políbím vás nastokrát
ráno ráno raníčko
usměješ se maličko
sluníčko už vychází
tobě smutek neschází
hnědé oči jděte spát
políbím vás nastokrát

Halí belí

31. srpna 2007 v 22:26 | Lejdynka
Halí belí
svět se celý
obrátil ti naruby
koně a hříbátka
to byla pohádka
a vycenila zuby
kočička v košíku
rána bez dotyku
přiběhl pes
a kde jsme dnes?
ztratil se v lese
na hřbetě nese
malého chlapce
dva stonky svlačce
pálí a bolí
běží do polí
a stříbro hladí
a zlato v dáli
bolí a pálí
už nejsme malí
viď, Remy?

Uplakaná

31. srpna 2007 v 22:25 | Lejdynka
Spinkej broučku
spinkej lásko
pomaloučku
spinkej milý
spinkej drahý
jenom chvíli
spinkej Remy
spinkej synku
unavený
pomalinku
zavři oči
hořkou sklínku
pootočím
zády k tobě
zkonejší tě
uklidní tě
moje..
dítě..

Kostelní

31. srpna 2007 v 22:24 | Lejdynka
Spinkej, moje drahé dítě,
spinkej, již nehrozí ti nic,
spinkej, a záře voskovic,
pohladí tě, utěší tě.
Spinkej, ať sen tak krásný,
jak tvá očka - modře září -,
přelétne po tvojí tváři,
sen tak čistý, sen tak jasný....
Spinkej, chlapečku můj malý
spinkej a nech si o mně zdát.
Vždyť kdo tě má víc než já rád?
Slzičky tvé tak mě pálí....
Spinkej, neplač, lásko moje,
pohladím ti chladné čelo,
kdyby tě snad zkrušit mělo
cokoli, pak matka tvoje
sevře v náručí tě....

Info

31. srpna 2007 v 22:23 | Lejdynka
rating: radši od 12ti let
žánr: poezie/depresivní
postavy: Magdalena Lupinová, Remus Lupin
časové zařazení: krátce po Remově pokousání vlkodlakem
děj: Slzy pronikají do snů, bolest do zpěvu, láska do srdce..
N/A: Inspirovala jsem se některými starými ukolébavkami - Halí belí, Černé oči, Ho ho Watanay, Dobrú noc a to je snad všechno. Takže se omlouvám.

No comment

31. srpna 2007 v 0:26 | Lejdynka
MNĚ Z TOHO BLOGU ASI HRÁBNE!! Teď už se ti cloverdee opravdu nedivím, momentálně mám chuť vyhodit počítač oknem a pak do něčeho pár hodin mlátit. Já se tady snažím, abych si všechno uklidila do vlastní rubriky, a ono mi to zároveň maže ty nejstarší příspěvky!! Jakože asi omezená kapacita, nebo co.. každopádně jsem vzteklá a dneska to asi vzdávám, a všichni, kdo si ode mě chtějí něco přečíst, se budou muset trochu snažit a hledat..
Uá.
Co je tohle sakra za blog?! On si z nás dělá prostě šoufky!!
Já budu věřit, že v tom má prsty mladý Snape nebo někdo takový, jinak bych asi vážně přišla o počítač..
Fňuk. To je nefér. A navíc mi to nezávisle na čemkoli logickém mění písmo i kurzívu.. jak se v tom pak má pes vyznat?!
Kdyby měl někdo návrh, který není destruktivní, případně sebedestruktivní, tak sem s tím, beru cokoli.
Amen.

Aaaaah!!!

27. srpna 2007 v 10:01 | cloverdee |  -Oznámení-
To jen abyste si nemysleli, že nás někdo zabil nebo nám svázal tlapy:)
Rael je pryč a já se snažím o tu zpropadenou rekonstrukci. Slovo SNAŽÍM je více než výstižné, protože už mi to děsivě leze na nervy.. Buď blbne systém, a když nááhodou funguje, blbnu já!! Jinak si to totiž neumím vysvětlit. Zvykla jsem si, že můj comp si se systémem blog.cz moc nerozumí, ačkoliv nevím proč, ale už jsem se s tím smířila a každej článek musím předělávat nejméně pětkrát, aby vypadal alespoň podobně původnímu záměru. Ale tohle je vrchol. Já přepisuju článek a on si klidně zůstane ve své původní verzi!! Přitom v archivu je v té nové!
Já vím, asi vám to připadá k smíchu, ale já už vážně nemůžu. Každá věc mi trvá třikrát déle než normálnímu smrtelníkovi a když ještě připočtu, že ve všem si nejsem tak úplně jistá a taky to, že musím odhadovat, kam patří které Raeliny věci.. No, zkrátka to pro dnešek vzdávám!!
Omlouvám se vám, za to trvání a taky za ten příšernej stav, ve kterým se teď naše doupátko nachází (a bohužel nejen ono*smajlík.na.práškách.s.hadrem.na.hlavě*), ale vážně to nejde podle mých představ. Tak to ještě nějakou dobu vydržte, prosím.
Jo a taky promiňte za ty kecy, já jen chtěla ukázat, že jsme živí:) A taky jsem si potřebovala někomu postěžovat, proč to nepřiznat:))

Z notýsku za měsíčního svitu

27. srpna 2007 v 9:12 | Rael |  -Originály-
Z NOTÝSKU ZA MĚSČNÍHO SVITU
...Zde najdete prozu a nic než její nejrůznější odrůdy...

Havran a vlk křižují nebe
…Mám příteli, už jen tebe…
Zde najdete zpověď z hlubin Západu, kde se odehrál nejeden prostý příběh. V tom našem vás zavedu do komůrky,
pod závěsy,
kde spí Vlk a Havran pod nebesy…
Že jejich příběhu málo rozumíte?... jestli to nebude tím, že vím víc, než vám můžu povědět. Pak vám tedy zbývá jediné- popusťte uzdu vlkovi, málo přemýšlejte a hodně sněte… na ty ostatní hlouposti v životě času dost…
Postavy: Havran, Chlapec s olivově zelenýma očima, Vlk
Olivově zelené oči se mu zatáhly kouřem. Přitiskl se tedy k vlkovi a utopil v hrubé srsti narůstající vzlyky. Kdyby se byl chtěl černý havran vrátit, už by ho neodháněl. Překonal by svůj strach z výšek a spustil by se střemhlav do propasti- vstříc lásce a pak taky ostatním věcem…


Kapky horké poezie- aneb medovina v klíně

27. srpna 2007 v 9:10 | Rael |  -Originály-
KAPKY HORKÉ POEZIE
ANEB
MEDOVINA V KLÍNĚ

-Básník jsi, probouzíš-li v druhých vlka…
-Básník jsi, otevíráš-li téma, co tě leká…
-Básník jsi, pomáháš-li najít cestu…
-Básník jsi, oblékneš-li jakoukoli vestu…
-Básník jsi, nebojíš-li se zákazů a trestu…
-Básník jsi, když prosvětlíš-li druhým den…
-Básník jsi- vyvedeš-li z nich vlka ven…
-Básník jsi, znáš-li slova jinak, než se slabikáře…
-Básník jsi, píšeš-li se za jasného bdění do svého snáře…
-Básník jsi, tehdy, když probouzíš k životu divy…
-Básníkem je ten, kdo jde ruku v ruce se svým snem…
Probouzejte Vlky a básněte- když ne ku radosti svojí,
pak myslete na druhé…
Když se vaše cesty spojí,
zjistíte, že s vámi Vlci stojí
a do bitvy se zbrojí-
"Vzhůru živote!"




Trilogie komedií

27. srpna 2007 v 9:08 | Rael |  -Fanfic-
TRILOGIE KOMEDIÍ

Zde najdete Pobertoviny- nezávazné vtipkování o věcech velmi závazných (zeptejte se Siriuse, jak dostal z prstů ty boláky... PS: Nemel narážet na Jamesův sestřih).

Zde najdete komedie-
ať se s námi kdo chce směje!
Zde najdete lehké čtení-
neodejdeš bez úhony!
Sláva Pobertům!
…A jejich hereckému talentu…
PS: Sexuálních narážek si nevšímejte- autor jimi nic nemyslel…)










Ostatní HP povídky

27. srpna 2007 v 9:07 | Rael |  -Fanfic-
OSTATNÍ POVÍDKY ZE SVĚTA HP
Zde najdete mnohá vyprávění,
z kouzelného světa
vašeho snění...
V paměti mi uvázla věta-
"vše se změní"...

Klenby Pohádek se otvírají
(nebo-li Fanfiction ze dna světů)
RON S HERMIONOU

Vedli jsme své malé války
a viděli se jenom zdálky…
To aby neodlétla, paní vážka,
co tvůj svět pro můj našla…
Už jsem nebyl sám,
když se tvůj vlas v můj rudý zamotal…










REMUS S TONKSOVOU
Stoupla si na špičky a políbila ho na tvář.
"Co to děláš?" Polekal se vlkodlak.
Nymfadora trochu zrůžověla ve tvářích: "Pro štěstí," zamumlala rozpačitě a odtáhla ruce.
*
"Miluju tě," zašeptal a nechal ji rozehnat nečitelné vrásky na svém čele.
Když se ho dotkla, oči měla kovově šedé.
Když se loučila, zakopla o věšák v předsíni…
- Musel se pousmát…
-VE FRANCII-

-RŮŽOVÁ PANENKA RŮŽOVOLÍCÍ (drabble)-








POBERTOVÉ (HL. ROLE REMUS A SIRIUS)
Měli jsme báječné hry
a v nich své zápletky…
-" Těžko chodit se psem do lesa,
když se vám utrhne ze řetězu"-!
A PS: Pozor na Vlky!
Vlkodlak a smrtonoš-
oba prokletí…
"Moony?"
"Tichošlápku?" oplatil mu smutně.

-ZPOVĚĎ-

-MOONY, VLČÍ LIDÉ JSOU PROKLETÍ-

-MOONY, JÁ ŘÍKAL, ŽE JSME PROKLETÝ! (1.ČÁST)-

-MOONY, JÁ ŘÍKAL, ŽE JSME PROKLETÝ! (2. ČÁST)-

-BALADA PRO REMUSE LUPINA-

-BRADAVICKÝ KODEX(1. ČÁST)-

-BRADAVICKÝ KODEX (2. ČÁST)-

-JÁ, VLKODLAK-

-EPITAF-

-POSLEDNÍ VŮLE-






OSTATNÍ POSTAVY
Známé,
méně známé
a co si budeme namlouvat- i zcela neznámé!
S láskou,
s kořením
a s hrstí bazalky-
Ukuchtíme jakousi povídku!





Slash S/R-Poezie

27. srpna 2007 v 9:04 | Rael |  -Fanfic-
Nevstupuj,
kdo nejsi z kažený

A nevstupuj,
kdo jsi bez viny…
Dva spolu- nocležníci-
co nám chce jejich dech říci?
A oba prokletí- jen
každý tak trochu
jinak…

Slash S/R-Próza

27. srpna 2007 v 9:02 | Rael |  -Fanfic-
"Máš mě rád, Tichošlápku?"
Smrtonoš mu olízl tvář.
Sirius miloval tyhle vzácné okamžiky plytkého štěstí.
Když si ho bral- svého Moonyho…








ff-Kapitolovky-ff

21. srpna 2007 v 9:05 | cloverdee
/POHÁDKY VE TMÁCH/
Info: No ano, vážně by to měla být z boží vůle kapitolovka:) Ale tady vám toho zatím moc neřeknu, sama toho ještě tolik nevím..
"Tmy není třeba se bát. Když se díváme na temnotu, bojíme se jen toho, co neznáme, ničeho jiného. Pokud ovšem..."
Omezení: Pro všechny
Kategorie: Kapitolovka
Druh: Nevím..zatím:)
Postavy: Remus Lupin, Sirius Black..vždyť to znáte:)

ff-Jednorázovky-ff

21. srpna 2007 v 8:00 | Cloverdee |  -Fanfiction-
Info: Zůstala sama, bez něj. Jak se s tím vyrovná? Tohle je moje úplně první věcička, tak prosím nesuďte moc přísně.. Když si čtu některé tyhle zastaralé věci, je mi z toho.. No nic. Ale nechávám to tady, z nostalgie..
Omezení: Pro všechny
Kategorie: Depresivní
Druh: Jednorázovka
Postavy: Kdokoli z kouzelnického světa
Info: Opustil ji. Navždy. A co má dělat dál? Je to rozdělené na dvě části, ale jde o jednorázovku:)
Omezení: Od dvanácti let
Kategorie: Depresivní/tragédie
Druh: Jednorázovka
Postavy: Jsou na vás

Chladné vody neporozumění - info

20. srpna 2007 v 17:01 | Lejdynka
žánr: ficlet (povídka do 999 slov)/humor
rating: pro všechny
postavy: jedna malá zelená příšerka, a tu druhou poznáte ;)
děj:
Máš hodinu, jen krátký čas,
abys to získal zpátky zas,
pak ti však černé zrcadlo
řekne: Je marné hledat dál.

N/A: Kurzívou je básnička z knížky Harry Potter a Ohnivý pohár

Chladné vody neporozumění

20. srpna 2007 v 16:57 | Lejdynka
Ponořil se do chladných vod jezera a pomalu klesal ke dnu. Rozhlížel se na všechny strany, ale všude jen temnota - všepohlcující temnota. Když pod nohama konečně ucítil dno, věděl, že teď je to již otázka vteřin, než se ukážou ONI. Pokusil se posadil na kámen, ale jakmile se dotkl slizkého zeleného šlemu, znechuceně se opět zvednul - nebo spíš nadnesl.
Jak dlouho.. jak dlouho ještě?!

Najednou se objevila. Dlouhé zelené vlasy jí vlály kolem hlavy. Usmívala se, i když to byl nepěkný úsměv.
Připlaval k ní a odhodlaně se jí zadíval do žlutých očí.
" Chci je zpátky."
Z úst mu vyšlo jen několik bublinek. Přičaroval si kolem hlavy vzduchotěsnou bublinu, aby jeho slova slyšela, a svou větu zopakoval.
Jen potřásla hlavou. Nerozuměla. Když natáhl ruku, ucukla a rozesmála se.
" Vrať mi je," artikuloval pomalu.
Hleděla na něj nechápavě. A kdykoli se jí pokusil dotknout, odplavala o kus dál.
Tohle nemá smysl.

Nitrozpyt také nepomohl. Zbývala už jen jediná možnost. Ale na tu nechtěl myslet.
Přijď za námi v ten modrý svět
- nad zemí náš zpěv neslyšet -
a věz, že nám teď propadlo,
oč v životě jsi nejvíc stál.
Máš hodinu, jen krátký čas,
abys to získal zpátky zas,
pak ti však černé zrcadlo
řekne: Je marné hledat dál.

" Nerozumíš? CHCI-JE-ZPÁTKY!"
Poťouchle se zachichotala. Od úst jí stoupaly bublinky smíchu, viditelně jí dělalo radost, že ho přivedla do neřešitelné situace.
Nerpělivě si odhrnul vlasy z obličeje a zalitoval, že si je něčím nestáhl, než se vydal do jezera.
Začala předstírat, že chce odplavat. Polekal se a málem ji chytil za paži, než si uvědomil, že násilím nic nezmůže a že by mu stejně uhnula.
" Počkej! Neutíkej! Já je potřebuji!"
Nerozuměla. Ona prostě netušila, co po ní chce. Tedy - ve skutečnosti jí to bylo víc než jasné, ale těšilo ji, že může snadno předstírat nechápavost a nedělala nic proto, aby mu pomohla.
" Já.. kdybys mi porozuměla, věděla bys, jak je to pro mě důležité!"
A znovu si uvědomil, že ona jediná možnost je opravdu jediná.
Mizela v dálce, spolu s ní i jeho brýle, které měla na očích, a on se za ní znechuceně díval.
" Tak dobře. Až přijdu příště, už ti nebude zbývat nic jiného. Už nebudeš moci předstírat, že mi nerozumíš, ty malá zelená potvoro," ulevil si v duchu a plaval směrem k hladině.
Vylezl na břeh, rozhlédl se, jestli ho někdo nepozoruje, a zneviditelnil se. Nechtěl, aby byl někdo svědkem trapné situace, která se přihodila největšímu kouzelníku všech dob.
Na následující týdny se netěšil. Čeká ho ještě spousta práce, než bude schopen pořádně jí vysvětlit, co po ní chce.
a věz, že nám teď propadlo,
oč v životě jsi nejvíc stál.

A tak jedna malá jezerní víla donutila Albuse Brumbála, aby se naučil jezersky.