Posedlá, posedlá má malá vlaštovko!

25. června 2007 v 21:23 | Rael
Klasicky Remus a Sirius, ale bez uvedení jmen:)
Jako vždy:
Sirius

Remus

PS: Taky máte rádi blížící se bouřku?
Posedlá, posedlá má malá vlaštovko!
- Zprvu to začne deštěm. Schovejme se pod strom- lavičky vábí vůní dřevěných hoblin.
Posadil se na sedáček a zavřel oči. Za plotem vonělo čerstvě posekané obilí a polámané hlavy ležely daleko od vzpřímených klasů. Založil si ruce za hlavu a vydechl trochu kouře.
- Pak se prudce ochladí a dým se rozlétne po světě. Nese zprávy z domova až na kraj světa.
Chvíli ho váhavě pozoroval a nakonec opatrně přistoupil. Položil mu ruku na rameno a zadíval se do nebe.
"Co tam vidíš?"
Chvíli mlčel a sbíral správná slova.
"Právě že nic," odvětil po chvíli a nic se zbarvilo příchutí rozmarýny, "At se dívám jakkoli, je to pořád totéž mizerné nanicovaté nic!" Uhodil rukou o tetelící se vzduch a pak se rozplakal.
"Všechno přejde," řekl Havran a černé vlasy mu spadaly z ramen.
- Krátce po záplavě, přijde vítr. Ohýbá větve a hraje si s pověstmi. Na drátě se houpe několik čerstvě vyplašených sojek!
"Řekni mi něco," nadechl se a olivově zelené oči se mu zatáhly skelným povlakem, "a nelži prosím tě, jen nelži," odmlčel se, "co je na konci duhy?"
Ještě chvíli se díval do nebe a nakonec zabodl pohled do země, kde se pásli tuční mravenci.
"Jakou barvu máš nejraději?" odpověděl mu otázkou.
- Ze všeho nejdůraznější je to ticho. Ticho, co ucpe uši a všechno přikryje. Ticho je nejdominantnějším projevem chaosu!
Seděli, jeden vedle druhého a polykali pachuť čerstvě přivátých zrnek hlíny.
Položil mu hlavu na rameno a povzdychl si.
"Proč musíš vždycky všechno tak komplikovat?"
Odhrnul si pramen černých vlasů z čela a zamyslel se: "Koukni, žene se sem bouřka!"
- Ticho umlčí stádo bílých hromů. Ženou se vpřed a hlas jim voní po nablýskané elektřině.
A nebe protne vlaštovka-
To je jen bouřka, špitne nesměle, slétne a opře se ti o hruď.

"Koukni," ukázal do výšky zčernalým prstem, "nebe je plné truchlících vlaštovek!"
Havran mlčel.
Vlaštovky měly oříškově hnědé oči.
Posedlá, má malá vlaštovko,
vlaštovko s oříškovýma očima.
"Miluju ji, vydechl nesměle a Havran vedle něj se zachvěl.
Posedlá,
můj sne nesmělý-
Co jsem byl, jsi nikdy neměla…
Posedlá,
vlaštovko s oříškovýma očima!
Když jsem tě měl,
ty ses mi ztratila…
V tvém erbu je, vlaštovko malá, svoboda.
Bylo po všem. Omítka na domech zlátla.
"Půjdem domů," navrhl Havran a Vlk by byl přísahal, že mluvil řečí nebeských vlaštovek…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morgana Ehran | 26. června 2007 v 13:09 | Reagovat

v kterém svete tu ziju? v tom nepravém...

ach, zase me dostala ta krutá realita - vlaštovky odletěly! maúcta k tobě my lady, nádhwerné dílo:! bechderoucí... nevím co říct abych se neopakovala. snad - vyjímečné.

2 cloverdee | 26. června 2007 v 16:16 | Reagovat

jo, tak v tom s tebou souhlasím Morgan...tohle se prostě nedá komentovat!! Rael, Rael...to se vážně nedá!! Každá tvoje nová věc je tak jiná a přitom to má nějaký, jakoby jednotící prvek, nebo já nevím, jak to říct...prostě nevím.

Každopádně tohle je zase příběh. Vypráví o něčem...nostalgie z něj vylétá a zalévá klidem...nechápu to, vážně ne.

3 lady.cats | Web | 26. června 2007 v 16:46 | Reagovat

přesně, berete mi slova děvčata.....takže nový fráze, No nic mě nenapadá. Jedině, že ty jako by si žila, když píšeš v jiné realitě - realitě snů, vesmíru a úvah nad životem. Něco jako Proč vlůastně žijeme? Co je podstata našeho bytí? takové otázky ti asi bloumají hlavou když píšeš, jinak si nedokážu představit, že by někdo z autorek tohoto blogu uměl tak vtáhnout do děje. Moc pěkné :)

4 Rael | 26. června 2007 v 20:48 | Reagovat

Morgan: Ve vlčím:))! Každopádně!... Nebo- aspon si to smíme myslet.. Řekl vlk:)

... To jsem seděla na balkoně a dívala se na bouřku a zadala si tři slova, co mě napadly- bořka, vlaštovka a oříškově hnědé oči. A psala a čekala, co se z toho vyklube:) A dala do toho Rema a Siria- pro tebe:) Vždyt víš, že se je ted snažím nedávat i když tam vlastně jsou:)... Znovu děkuji-už nevím, co říct.Snad,že tvoje komentáře jsou jako nová rána! Vždy krásná a vždy nová a jiná:) A přece životadárná... PS: Já bych tak nepsala, nebýt tebe:)...

cloverdee: A já už nevím,jak děkovat... Hodně toho říkám tím mailem- nebo se aspon snažím! Snad jsem ti přiblížila ten "jednotící prvek" a jsem tak ráda, že jsiho našla:)... a taky- prostě jen, že píšu právě tak jen díky vám.. viz.mail:)Bez vás by to tak nebylo! Jste součístí toho světa- součástí té tvorby:)...

...Děkuju, moc děkuju! Nádherný komentář-nádherné přirovnání:)... Snad vás té nostalgie nepřekrmím:).. Děkuju!..

lady.cats: A já znovu opakuji- že tvoje fráze jsou vždy krásné a upřímné a pro mě moc znaenají! Ajsem ráda, že tě mám:)...

To se mi líbí- moc krásné. Budu si to pamatovat! Vlastně tím říkáš spoustu věcí- vidíš, sama jsi filozof... a dobře se vyznáš v lidech!:)...Někdy mám pocit, žetnhle můj život převáží nad tím všením. Jen nevím, je-li to dobře:)... a ZASE JSI MĚ ODHADLA- jsem v tomhle skoro nenormální, ale je to tak! Na svůj věk příliš přemýšlím o věcech, co se pro mě nehodí:).. ale jsem ráda. Ráda, že je cítíte i vy.. Děkuju!:)

5 lady.cats | Web | 26. června 2007 v 20:51 | Reagovat

hehe, filozof? zajímavé :D no určitě piš dál, navíc tím že jsi snílek nikomu neuškodíš, spíš mu uděláš radost (případ mě). Budu muset vymýšlet nové fráze, abych se neopakovala, takže možná ještě nějakou tu "filozofii" uslyšiš. A jsem ráda, že si ráda!

6 Rael | 30. června 2007 v 21:36 | Reagovat

Vážně k němu máš blízko:)- to člověk pozná!

Budu- mě se jen tak nezbavíte!:)... Snad ne- jen mí drazí známí příbuzní to se mnou vidí bledě! A já vlastně taky- ale snad víc pmůžu než uškodím:) Všichni bychom si to dítě v sobě měli uchovat-stačí maličko... A tobě jí dělám moc ráda!:) Budu se moc těšit:)

7 Alejandro | E-mail | Web | 8. října 2011 v 2:40 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama