Červen 2007

Světe div se!

30. června 2007 v 23:21 | Rael |  -Oznámení-
Světe div se!

Aneb Vlk si nedá pokoj a pořád bude zkoušet, co všechno vydržíme! Satlo se tohle- Nevím, jak je to možné... Nevím, jak se to stalo- Ale stalo se! Vzali mě ještě do Plzně na archeologii. Tak! Radostná zpráva? Možná... Ale já jsem hrozně nerozhodný typ a pořádně mi zamotala hlavu!... Tak so myslíte vy- Plzeň nebo Pardubice?

Alegorie z ptačího sboru- Aneb, co řekl jeden čáp.

30. června 2007 v 22:29 | Rael
A je to tu- dokonale mi hráblo:) Ale co, horší už to se mnou nebude. Nehledejte v tom logiky ani nelogiky- Není to nic. Jen závan větru a poklepání na dveře...

Alegorie z ptačího sboru- Aneb, co řekl jeden čáp.

- Břicho napěchované nostalgií
Na parapet sedl vrabec
usmál se a zakopal hrnec měďáků
- Hrdlo nacpané dobrým pivem
Na okno lehla vrána
a zlatá hlava jí upadla na prkennou podlahu
- Oči rozšířené zoufalstvím ze soudku vína
Do dveří vstoupil snědý sokol
a otázal se, co tu dělá čísi hlava ze vzácného kovu
a hliněné bohatství starého Golema.
Mrtvý zobák cosi zakrákal a vrabec se nechal zhltnout-
Sokole,
až mě spatříš v sokolím letu-
Sokole, nezapomeň na ten práh!...
Vzpurně zaklapl svazek poezie a prohodil ho oknem.
"Tobě se nelíbí?" přitáhl se k němu blíž.
"Hmm…" zamručel neurčitě a otřel si pot z čela.
"Hmm, jako- Souhlasím s tebou, nebo -"
Prostě Hmmm, odfrkl si znechuceně a zamračil se ještě víc.
"Tak o co jde?"
Chvíli hleděl do prázdna a nakonec s povzdechem obrátil oči v sloup: "Neumím létat."
"Cože?" Nadzvedl obočí a doufal, že se přeslechl.
"Nechtěj po mně abych to opakoval, prosím!" Tentokrát se zatvářil tak zoufale, že sám sobě přišel k smíchu. Zašklebil se.
"A co s tím má společného ta báseň?"
Kýval hlavou do rytmu a obrátil se k němu zády. Pak zamumlal: "Hrdinové padaj…"
Chvíli si ho prohlížel: "Vůbec ti nerozumím," poplácal ho po rameni, "ale někdy mi to můžeš vysvětlit!" Slavík spadl z nejvyšší větve aby se vzápětí krouživě vznesl vzhůru, "Na co čekáš?" Zamával ještě příteli na pozdrav a pak už polykal vítr.
Havran udělal krok vpřed a zahlížel do chřtánu bezedné propasti: "Proč mě nikdy neposloucháš?" ušklíbl se prostě.
Mladí ptáci a jejich střevíce-
Havran, co neuměl létat
a jeho přítel prostý slavík…
Oblékli zelené kabáty a šli na slavnost-
Večerní slavnost až v nebesích!
A Havrana pasovali na správce Hrdinů…!
"Proč jsi tam na zemi?" otázal se Slavík….

Drabble- Duha

30. června 2007 v 22:18 | Rael
Měla jsem nutkání- nebo spíš pocit, že bych měla konečně napsat nějaké to drabble. A abyste neřekli, že zanedbávám ff, tak s mými oblíbenými postavami:)
Není to moc originální, ale aspoň tak....

Duha

Otevřel zelený flakon a přivoněl si
- Voníš jako čerstvě posečená tráva.
Protáhl se a unaveně mžoural do světla: "Po dešti," přisadil si Rem a natáhl se pro košili.
"Zůstaň," zaprosil černovlasý mladík a vystrčil rozcuchanou hlavu z pod peřiny.
"Musím přece do práce," rezolutně zavrtěl hlavou, přesto se usmíval.
Sirius zamrmlal něco ve smyslu nemusel bys to tak přehánět.
"Jenže někdo vydělávat musí," Removi zacukaly koutky a sehnul se k Tichošlápkovi.
"Moony?"
"Ale jen chvilku!"
Teď sáhl po zlaté lahvičce a potřísnil ho několika kapkami. Vůně se usadila na kůži a zlátla.
"Kolik barev má duha?" Sirius se převalil na bok a vydechl trochu tabákového kouře, "Moony?"
Remus mlčel a prstem maloval ve vzduchu pohyblivé obrázky.
Sirius ho majetnicky chytl za ruku.
Ochutnával z flakonků vyrovnaných u nohou postele: "Spi, Tichošlápku," hlesl, "Do rána zapomeneš," políbil ho na spánek.

Hvězda psí

26. června 2007 v 23:01 | Rael
Jako obvykle- jestli chcete, dosaďte si jména. Však vy víte, jak na to:)
Pro ty, co chtějí:
Vlk
Havran ( Chlapec s očima černýma jako slída) -
Sirius
Chlapec s olivově zelenýma očima -
Remus
Hvězda psí

Jsem aristokrat, šeptl
A já prostý ničema…
Jsem láska, doznal se
A já červený drak s uplakanýma očima…
Kloval- Až se prokloval k samému srdci…
Klove- Jen bez ustání klove!
Asi je náměsíčný-
A nebo čisté krve….
Mraky se stáhly a bez ustáni křižovaly nebe. Trvalo to celou noc a celý den. Dokonce i ten Vlk se bál vylézt z díry!
Chlapec se zlatou pihou váhavě zvedl ruku a pohladil to vystrašené zvíře po hřbetě.
"Odkypak se Vlci bojí nebe?"
Zvíře se stočilo do klubíčka. "Od té doby, co zůstali s nebem sami."
Mlčeli. V jeho slovech byla až příliš hořká příchuť pravdy.
"A změní se to někdy?" Ret se mu rozechvěl. Skousl pevněji a dlaně si rozpačitě třel o sebe.
Vlk vylezl z klubíčka a unaveně se protáhl: "Dokud se nezmění svět, nebude pro nás a nebe místo!" Pak se ušklíbl a zavrčel něco ve smyslu: táhněte i se svým lidstvím.
Nebe mezitím dostalo další dávku polykavého inkoustu. Nacpalo si měch k prasknutí a teď hlasitě předlo. Nezkrotní nebeští berani prchali z té hůry kamsi do hor.
Mlčky přemýšleli o životě, o světě a všech těch zavrženíhodných věcech, když do jejich myšlenek vpadl Havran. Roztáhl veliká žlutavá křídla a promluvil lidským hlasem:
"Stýská se mi…"
"Zmiz," Nemyslel to vážně a Havran to věděl. Posadil se na kropenatý trávník a přimhouřil oči z černé slídy. Vlasy měl rozcuchané a nebe se v nich ztrácelo.
"Tak řekni, že nestýská. Řekni to a já odejdu."
Vlk se bláhově rozesmál a výhružně po něm chňapl. Havran se vznesl o kousek výš a smutně zakrákal.
"Zdává se mi sen," začal pomalu a prohrábl si hnědé vlasy, "sen o tom, že sním… co to znamená?"
Ale Havran už tam nebyl.
"Zdáváš se mi ty," šeptl a přitáhl si nohy k tělu.
Vlk zatřepal hlavou: "Říkal jsi něco?"
Mlčeli, protože dávno přestali věřit na černé Havrany a lži ze soucitu.
Vlk a chlapec obléhali mez, dokud tma neodtáhla. Když odkryla kousek starého nebe, Vlk vzrušeně vykřikl: "Hvězda! Psí hvězda!"
Ale chlapec už spal. Spal a zlatá piha tiše oddychovala. Oči mu přikryl Sen Havran a Psí hvězdu té noci už nespatřil.
Klove- Bez zeptání klove!
stále hloub…
Příteli?
Pověz mi,
co chceš podniknout?
Jsi o krok vpřed
a já běžím mílí se zatajeným dechem…

Zpíváno od vzpomínky

26. června 2007 v 22:04 | Rael
Hrabe mi- dokonale mi hrabe! Tak mě berte s rezervou, pěkně prosím. A hlavně- všechna ta hudba je užita jen metaforicky!:)
V hlavních rolích- Sirius a Remus...


Zpíváno od vzpomínky

A bylo nebylo-
usínal jsi jako na notové ose.
Skládal jsi dětské písně
a já byl houslový klíč,
co odmykal dveře v čase…
Dávno už nejsme přes písničky-
Něco nás zebe
a jiné hřeje
- ty jsi mě miloval
a já tě měl za přítele.
Tančíme v rytmu starých melodií-
Něco nás potká
a jiné míjí…
Proč se vracíš,
když trváš jen chvíli?
A potom- zas- takty vyťukané
do starého klavíru…
Piano, pianisimo-
odchody mají podobu zločinu…
Nikdy jsem nebyl přes vzpomínky,
teď jsem však starý a čas určil výjimky:
Vídám tě a s tebou tanec not-
Slýchám tě- zpívané formy slov…
Hluchý houslista, brnkající na struny,
Slepý lukostřelec a jeho střela:
Bereme do rukou lidské zákony
a měníme je,
jak je nám třeba…
Nejkrásnější,
nejtišší,
co nás oslovila
Ve zpěvu zněla: "Vlk miloval černého psa…"
Sehnul jsem se
a položil ti ty stránky na prsa….
- Notový sešit a mrtvý houslista!

II.

26. června 2007 v 17:09 | cloverdee
A/N: Další projev mé schizofrenie:) Tentokrát o třech sudičkách a jedné malé píšťalce...
(Moudrost, Krutost, Naivita)
Nebudu se rozkecávat, jen jedna poznámčička: Pokusila jsem se, aby v každém následujícím řádku bylo jedno slovo z předchozího, ať už upravené nebo původní. Ani nevím proč...:)
***
II.
(Co říkají sudičky? Dobré ráno, píšťalko!)
.
Znovu dobré ráno.
Dobré ráno píšťalko!
Píšťalko dětských dnů...
Dětství co nepřijde!
Nepřijde a odletí.
Odlétají ptáci...
.
Ptáci s očima sokolů
Moment..jsou to sokoli!
Moment a mžik
Mžikem je tu nic
Nic a prázdnota
Prázdný koš na přání
Přející pískání
Pískání píšťalky..
.
Dobré ráno píšťalko!
.
Dobrý je ten!
Ten?..Kdo?
Kdo kráčí ve strouhách.
Struhách mlhavých rybníků...
Rybník a pár ptáků
.
Ptáci s očima sokolů
Moment..jsou to sokoli!
Moment a mžik
Mžikem je tu nic
Nic a prázdnota
Prázdný koš na přání
Přející pískání
Pískání píšťalky..
.
Spi už, píšťalko!
.
Spánek letních dnů...
Léta běhají přes překážky.
V písku kost překáží!
Zdála se mi písečná fontána...
Za tebou může se zdát.
Ty a tvůj pyšný smích!
Pýcha předchází pád.
Padám, já padám
Já, malá kopretina
Co kopretina rostu si..
Rosteš v polštářích nebeských.
A v nebesích laškují ptáci...
.
Ptáci s očima sokolů
Moment..jsou to sokoli!
Moment a mžik
Mžikem je tu nic
Nic a prázdnota
Prázdný koš na přání
Přející pískání
Pískání píšťalky..
.
Nedívej se, píšťalko!
.
Dívání teče v mléce...
Mléčná dráha pokojí!
Ve svém pokoji ráno vzbuď.
Zaboř hlavu do peřin a buď!
Z peřejí nedívej se po kraji.
Kraj a nebezpečenství...
Nebezpečí, krev se bouří.
Kapka rudá, krev!
Rudá známka na noži.
Nůž co rozdrával peří!
Pírka malých ptáků...
.
Ptáci s očima sokolů
Moment..jsou to sokoli!
Moment a mžik
Mžikem je tu nic
Nic a prázdnota
Prázdný koš na přání
Přející pískání
Pískání píšťalky..
.
Neposlechlas, píšťalko!
.
Poslouchej ticho a mlč!
Jen v mlčení je spasení.
Spása tvá je pláč...
Neplač, nedívat ses měla!
Máš toho dost?
Hody dostáváš lehce...
Však hodit není snadné.
Voda už není!
Voda a Violete...
Violete ptačí.
Z hnízda vzlétají ptáci..
.
Ptáci s očima sokolů
Moment..jsou to sokoli!
Moment a mžik
Mžikem je tu nic
Nic a prázdnota
Prázdný koš na přání
Přející pískání
Pískání píšťalky..
.
Pozor, píšťalko!!
.
Pozor nedáváš a náhle.
Náhle nůž proťal vzduch!
Píšťalka se hroutí...
Střepů pár.
Zvrásněné dřevo!
Nářek sokolů.
Kdeže je píšťalka??
.
Neposlechlas...
Sbohem, ty píšťalko...
.
Píšťalko nevinná...
Neposlechlas.
Teď plať!

Šedý poutník

26. června 2007 v 0:27 | Rael
Šedý poutník

Šedý poutník kráčí krajem-
Šedý poutník a jeho kůň:
noha míjí nohu v zemi zaplavené,
se zvířetem věrným tou dálkou plul.
Prošli přes Zakázané břehy,
trhali ovoce na Velkých hranicích,
Elfii raději vynechali
a pak už snili o horských vrcholcích.
Stoupali vzhůru- Dálkami,
Šedý poutník a jeho kůň
Klesali dolů- Dálkami,
Dokud se poutník holí,
vrcholků sněžných nedotknul.
Tak spí- Tiše,
zakletí na desce z mramoru
a k hvězdnému nebi hledí-
Šedý poutník a jeho kůň…
Co viděli v průsmyku,
nikdo neví-
Snad poznali tajemství Vlčích dnů,
snad strážili slova Dětí noci,
či dostali dar Zlatých jelenů.
Šedý poutník a jeho věrné zvíře,
teď střeží brány té pohádkové říše-
Kdo je vysvobodí z Hvězdných průsmyků?
Ten, kdo najde slovo,
jež otvírá říši snů…

"Věř..."

Říši pohádek,
navždy v srdci střež!
Než se nadechneš,
tak z ní vyrosteš...

Posedlá, posedlá má malá vlaštovko!

25. června 2007 v 21:23 | Rael
Klasicky Remus a Sirius, ale bez uvedení jmen:)
Jako vždy:
Sirius

Remus

PS: Taky máte rádi blížící se bouřku?
Posedlá, posedlá má malá vlaštovko!
- Zprvu to začne deštěm. Schovejme se pod strom- lavičky vábí vůní dřevěných hoblin.
Posadil se na sedáček a zavřel oči. Za plotem vonělo čerstvě posekané obilí a polámané hlavy ležely daleko od vzpřímených klasů. Založil si ruce za hlavu a vydechl trochu kouře.
- Pak se prudce ochladí a dým se rozlétne po světě. Nese zprávy z domova až na kraj světa.
Chvíli ho váhavě pozoroval a nakonec opatrně přistoupil. Položil mu ruku na rameno a zadíval se do nebe.
"Co tam vidíš?"
Chvíli mlčel a sbíral správná slova.
"Právě že nic," odvětil po chvíli a nic se zbarvilo příchutí rozmarýny, "At se dívám jakkoli, je to pořád totéž mizerné nanicovaté nic!" Uhodil rukou o tetelící se vzduch a pak se rozplakal.
"Všechno přejde," řekl Havran a černé vlasy mu spadaly z ramen.
- Krátce po záplavě, přijde vítr. Ohýbá větve a hraje si s pověstmi. Na drátě se houpe několik čerstvě vyplašených sojek!
"Řekni mi něco," nadechl se a olivově zelené oči se mu zatáhly skelným povlakem, "a nelži prosím tě, jen nelži," odmlčel se, "co je na konci duhy?"
Ještě chvíli se díval do nebe a nakonec zabodl pohled do země, kde se pásli tuční mravenci.
"Jakou barvu máš nejraději?" odpověděl mu otázkou.
- Ze všeho nejdůraznější je to ticho. Ticho, co ucpe uši a všechno přikryje. Ticho je nejdominantnějším projevem chaosu!
Seděli, jeden vedle druhého a polykali pachuť čerstvě přivátých zrnek hlíny.
Položil mu hlavu na rameno a povzdychl si.
"Proč musíš vždycky všechno tak komplikovat?"
Odhrnul si pramen černých vlasů z čela a zamyslel se: "Koukni, žene se sem bouřka!"
- Ticho umlčí stádo bílých hromů. Ženou se vpřed a hlas jim voní po nablýskané elektřině.
A nebe protne vlaštovka-
To je jen bouřka, špitne nesměle, slétne a opře se ti o hruď.

"Koukni," ukázal do výšky zčernalým prstem, "nebe je plné truchlících vlaštovek!"
Havran mlčel.
Vlaštovky měly oříškově hnědé oči.
Posedlá, má malá vlaštovko,
vlaštovko s oříškovýma očima.
"Miluju ji, vydechl nesměle a Havran vedle něj se zachvěl.
Posedlá,
můj sne nesmělý-
Co jsem byl, jsi nikdy neměla…
Posedlá,
vlaštovko s oříškovýma očima!
Když jsem tě měl,
ty ses mi ztratila…
V tvém erbu je, vlaštovko malá, svoboda.
Bylo po všem. Omítka na domech zlátla.
"Půjdem domů," navrhl Havran a Vlk by byl přísahal, že mluvil řečí nebeských vlaštovek…

Moje pojetí Slashe-neslashe

24. června 2007 v 23:08 | Rael |  -Oznámení-
Moje pojetí Slashe-neslashe
Setkávám se často s rozporuplnými názory na slash a mám pocit, že ho lidé strkají do jednoho pytle!
Nechci říkat, co slash je nebo není nebo jak by měl vypadat. Jen zkusím nastínit, co znamená slash (a navždy zůstane) v mých povídkách a jaké to moje pojetí tedy je.
Inu- Všimli jste si jistě, že když slash, tak mezi Siriem a Remem. Není to proto, že by neexistovali i jiné postavy, se kterými by tohle zpracování vyznělo zajímavě- ne-li zajímavěji!
Nepředstírám- není to tak dávno, kdy jsem jakýkoli slash házela do škatulky s označením "nečitelné", ale pak se něco stalo. Dnes zajdu dokonce tak daleko, že občas přečtu i slash mezi obvyklými slash postavami (Draco/Harry, Snape/někdo), ale to spíš, aby nestála dlouhá chvíle. Mimoto- některé povídky jsou zpracované perfektně. Jen to není moje škatulka. Ze slashe Sirius a Remus pak snesu téměř cokoli (záleží na náladě :) ).
Já sama ale píšu jistý vyhraněný typ slashe, od kterého neupustím. Ne snad, že bych se bála překročit jakousi pomyslnou hranici projevu, vkusu a sexuality- jde spíš o to, co slashem míním.
Jednak- nezabývám se slashem obecně, ale postavami Siria a Rema. A tady je zakopán pes! Slash v mém podání je o vztahu mezi dvěma postavami. Ne vztahu sexuálním, ale vztahu přátelském!... Všimli jste si, že vždy končím maximálně polibkem? Nikdy neříkám- a po tom už nic není. Mlčím a neříkám nic.
Řeknu to takhle: představte si dva chlapce, oba odsuzovaní, oba sami. Oba v zásadě úplně jiní a přitom tolik stejní. Nutně mezi nimi vzniká pouto. Pouto přátelské. Ovšem ne bratrské! Bratrské pouto vzniklo mezi Harrym a Ronem, Jamesem a Siriem (a proto slash mezi nimi zkrátka stojí na hlavě :) ). Tohle pouto je čistě přátelské. Jenže mezi všemi těmi zmatenými pocity je tolik nahromaděných emocí, tolik zmatených proč a otázek, že tu nutně máme i napětí. A touhu- po opoře, poznání. Po partnerství. Partnerství založené ne na fyzickém prožitku, ale duševním, pramenícím z nejčistší důvěry, kterou takoví zmatení dospívající lidé potřebují.
Vzrušení se tu najde také, jistě. Vzrušení ze vzájemné blízkosti. Proč ne? Pocit sounáležitosti a bezpečí přece musíme oslavit! Je tu i stránka fyzická: v mém slashi končící polibkem, může ale zajít i dál. To vzrušení je ovšem přirozené. Předvedu hned-
Postavy Rema a Siria (většinou a nejen u mě) spolu mají vztah- intimní poměr, ale nejsou to homosexuálové. Tzn. že nemilují muže. Muži je nepřitahují. Přitahují se jen ti dva navzájem… Všimli jste si toho? (Neříkám že vždy, ale je to častý jev).
Proto Sirius a Remus ve slashi nemusí být vždy na chlapce :) U mě nikdy! Například Remus má ve většině mých povídek vztah s Tonksovou, kterou miluje jako ženu a která ho vzrušuje. Stejně jako je Sirius velký proutník oblíbený u děvčat a tahle záliba ho velice těší.
Oba je vzrušují ženy! Nikoli muži. A přesto se milují. Z onoho důvodu, který jsem nastínila. Potřebují se, doplnují se. Oba jsou svým způsobem prokletí a blízkost druhého jim dává pocit bezpečí a porozumění. Navíc jsou opravdu roztomilí, protože tvoří dokonale protikladný pár!
Kde se tedy bere ono fyzické vzrušení (ať už při polibku, nebo něčem víc?). Mám za to, že z lásky samé :) Tohle zní strašně pateticky! Ale je to tak. Možná namítnete, že když se mi jako muži nelíbí druzí muži, nebude mě Sirius, nebo naopak Remus vzrušovat. Podívejme se ale do jejich světa a možná pochopíme! Vysvětlovat celý ten proces by bylo zdlouhavé- a to je to! Já se ve slashi zabývám právě oním přátelství versus láska. Snažím se ukázat druhým, kde se berou ony kořeny fyzické lásky a přizpůsobivosti…. Ale- přečtěte si tvorbu! Snad porozumíte…
Závěrem: Můj slash tedy není o homosexuálním vztahu mezi dvěma mužskými postavami, protože moje postavy nejsou homosexuálové! Můj slash je o přátelství a bláznivé touze a chtíči… Je o malém světě v každém z nás!
Ehm, ehm:)… Zkrátka slash-neslash…
PS: Jestli jste se prokousali až sem, jste vážně dobří :))
PSS: Na tuhle myšlenku mě přivedla Morgana…. Spousta lidí si totiž myslí, že slash nutně znamená jen "tamto"…
PSSS: A teď už vám dám vážně pokoj :)…

Další z kroků

24. června 2007 v 22:18 | Rael |  -Oznámení-
Další z kroků
- jsem udělala a kupodivu to vyšlo!...
Jen takové malé oznámení (nebo chlouba?)- sama nevím... Jen bych vám chtěla povědět, že mi vyšla ta vysoká! Vzali mě (nevím, jak se to stalo) na historicko-literární studia do Pardubic (PS: Nevíte někdo o celoroční brigádě v tomhle kraji?:) )... Sama nevím, co od života čekám a co čeká mě! ... Vlastně ani přesně nevím, co se v tomhle oboru studuje:) Ale zní to pěkně... Vlk si vybral a já mu důvěřuju!
Všem vám moc děkuju za podporu, vaše Rael... A Vlk!

Červená knihovna prachem vyšitá

24. června 2007 v 17:23 | Rael
V hlavních rolích Sirius a Remus...
Věnováno Morgan, protože jsem jí slíbila, že jí o nich budu vypravovat a nějak jsem to poslední dny nestíhala, Lejdynce a cloverdee, které mi ukázali Vlka a taky Jaen, která se mnou byla, když jsem to potřebovala:)
Takže- děkuju!

Červená knihovna prachem vyšitá

Jsme jako stránky v knize číslo A-
tiší a neobratní v lásce a dobývání.
Budíš mě jak na obrázku v knize B-
a tvrdíš mi, bláhový,
že co nechceme,
to se nestane…
"Paličáku" Na stránkách C se píše-
platíme za hříchy
a odpouští se.
Ve hře je trocha vzpomínek a naše duše…
Kdybych měl přeskočit D,
jak rád bych to udělal pro sebe-
Měsíc se rozzlobil a zastavil v půli,
dívám se na tebe a ztrácím vůli…
V knize E se píše-
na stránkách z té roztodivné říše,
že dotyky jsou přísně zakázané-
v milování
v nenávisti
pro všechny další chvíle…
F
jsou proutky stromu fík
- stránky jim zrají na větvích
- plody jsme my
a v jádru číhá hřích!
G
je nejlíbeznější z těch knih-
ulpěl na nás pach
dob minulých…
Ty jsi mi říkal uvolni se
a já ti odvětil abys ztich!
H
je kniha ústupků a drobných ztrát,
držels mě za ruku a tvrdils,
že se nemám bát….
A když jsem se ohlédl
byl jsi pryč a mně zbil jen strach…
Kniha číslo I
je vážně podivná-
jsi v ní ty
a o pár stránek dál taky já.
Oba se smějeme a máme dlouhou chvíli-
S vírou a otevření,
to jsme tenkrát byli…
J
je název pro další svazek-
říkám to tiše: byls jednou z mých lásek…
Kdybys to věděl, umřel bys snáz?
J je symbol, že nevrátím čas…
Kniha K má v názvu název svůj-
jsme ještě kluci a držím se tě stůj co stůj.
Přijde ti to roztomilé a říkáš: Vylez, vlku můj-
a já zpoza stromu vykouknul…
Na stránkách knihy L
jsem se octl bez vesel-
Chystá se krupobití a vítr láme vor-
Bezmoc mě táhne pod hladinu-
klesáme hloub a hloub…
M
je zatvrzelost tvá,
že máš být jiný, ti nikdo neříká.
Kdyby ses svlékl, poznal bys,
co jsi chtěl
a že teď chceš víc!
N
je jen půlka našeho strachu-
Chtěl jsem kouzlo, co voní po zázraku.
Místo toho,
mi vítr přivál tebe-
přes všechno-
jsem tě měl rád za přítele…
Kniha s rozdrbanými stránkami,
co nese název O-
Vypráví o tom,
co se nikdy nestalo.
Naše nejtajnější přání
tahle vazba chrání…
Svazek P je blížící se změna-
Je cejtit krutostí a pravidlama!
Že když je někdo pryč,
tak nezvěstný zůstává
Že když se někdo vrátí,
je to jen chvíle vrtkavá!
R
je knihou svůdných slov-
Kdyžs je šeptal,
pak jsi všechno moh!
Ovládat, probouzet...
Šeptej dál,
bylo jediné, na co jsem se zmoh…
S
je konec- Konec svazků toulavých-
Někdy tě Siriusi vídám ve spáncíh…
Zdáš se mi, a já sním dýl,
než by mi čas jindy dovolil..
S je návod pro smrt z touhy-
Siriusi? Je název poslední mé volby…



I.

22. června 2007 v 16:41 | Cloverdee
A/N: Název získalo toto pásmo podle písně od Enyi, kterou jsem při psaní poslouchala, a za kterou vděčím (jak jinak) Lejdynce. Jako poděkování jsem v pásmu používala dvě tečky místo tří (ona ví proč:)).
Co se týče obsahu, bez mučení přiznávám, že před tím, kdo tímhle pronikne, smekám:) Hodně jsem si pohrála (i když...šlo to skoro samo) a je to hodně vysokým projevem mého vlka a tak trochu (dost) i schizofrenie:). Pro větší přehlednost to rozliším alespoň barvami..
Asi se vám zdá, že je to nějaké zvláštní i co se týče závorek. Kulaté závorky( ) jsou takové dodatky, protože jsem chtěla zachovat třířádkové sloky. Lomené závorky / / jsou takovou specialitkou. Jsou na místech, kam se mi hodilo obojí, případně, kde jedno něco znamená a to druhé má význam velmi skrytý:) Asi by to mělo být tak, že jedno by se vám tam mělo hodit líp a to je to správné pro vás:)
A ještě něco. Interpunkce tam normálně není... Vykřičníky jsou tam jen pro opavdu důrazný tón.. No a řádky, které by si zasloužily vykřičník a nemají ho by měly signalizovat takový ten odevzdaný, se vším smířený tón.
Jo, jo, já vím. Klub náročného diváka, jak by řekli moji rodiče:)
***
I.
(Amarantine)
.
Jo, kdysi jsem věřil
Tanec a..
Našlapuj lehce
.
Řítíš se mlhy závojem
Opatrný
Jako strach sám
.
Vždycky ´s věděl
Co bude dál
Čím jsi se stal
.
Dovolení přichází nenadále
Potom Amarantine.. *
A pak už nic
(Co bys chtěl víc?)
.
Tak nějak pořád doufáš
Zoufání je zlé
A co odloučení?
.
Věděls, že bílý je sníh?
Že černá je tma?
Že strach není prach?
.
Že vlci jsou zlí?
Že hořkost je lék?
Že bolí tě vděk?
.
Že neprší déšť?
Že krouží tu vlk?
A kam vlastně jdeš?!
.
Co teda dál?
Kudy mám jít?
A co dělat smím?
/A co dělat mám?/
(Sakra proč by ses ptal!)
.
Bratři jsou mý
Vlastní či zlí
Od krve prsty
.
Smočil sis zas
Proč to děláš?
Řekni proč
.
Do nebe jdou
A neohlíží se..
Já musím však!
.
Nemůžu jít
Nemůžu se bát
Nesmím to vzdát!
.
Na jednoho až moc
To se ti zdá?
Slova nejsou dokonalá
/Nejsou slova dokonalá?/
.
Kolikrát...?
Řekni mi proč?
Mluvit smím
(Proč se chceš ptát?)
.
Tisíckrát, milionkrát,...
Na co se ptáš?
Věděl jsi snad?
.
Neptej se už!
Nelam mne
Nech mne být
.
Nemůžu...
Nedokážu...
Nechci...
.
Neumíráš...
Neumíráš a vzlétni!
Dodej si sil
/Dodej si díl/
.
Část sebe
Věrnost dokonalá
Zrcadlový obraz
.
Čí jsi?
Proč jedem dál?
Řekls, že nebudeš se ptát
(Ne, já nic nesliboval...)
.
Doteků pár
Obraz je pryč
Voda zčeřená
(A zčernalá)
.
Prsty se lámou
A kry též..
Pastorales!
/Pastoralaes!/ **
.
Uvidíš stín
Nechoď za ním!
Musíš tam jít..
.
Už kráčím
A..
Jdu!
.
*Amarantine-název písničky od Enyi. Nevím, co přesně znamená.. v žádném slovníku jsem toto slovo nenašla a v překladu písně bylo uvedeno jako Neuvadající. Tak nevím..
**Pastoralaes-moje zkomolenina názvu symfonie Pastorales. Rovnou říkám, že jsem si motiv Kry se lámou-Pastorales vypůjčila z knihy Nenávidím a miluji(Odi et amo) od Valjy Stýblové.

Osedlat až do nebe

22. června 2007 v 2:03 | Rael
Osedlat až do nebe

Jsme bosi a šlapeme si po štěstí-
Snášíme stěží tu trochu pozornosti,
co nás teď hostí.
Havran se snesl níž.
"Ty se mě nebojíš?" Chlapec překvapeně zamrkal a natáhl ruku.
Měl v ní hrst drobků a jeden pár očí, co mu vyklovali racci.
Havran si sedl chlapci na prsa a zakrákal.
Havran z kluka neměl strach a tak se nechal osedlat.
Letěli vysoko- Hluchý havran a jeho slepý pán.

Jsme bosi
a štěstí je po málu-
Jsme bosi-
lidství je maličké,
tak našlapuj pomalu…
Havran a chlapec křižovali nebe se staženým hrdlem a prázdnými ústy. A havraníma očima viděli vysoké hory na Východě i stáda zlatých jelenů. Řeku Saedhag a hranici nebeských vran. Spali na peřině z hvozdů a stavěli si hnízdo z mléčných mlh.
Havran a jeho Vlk…
Chlapec zahodil pár olivových zkrvavených očí a Havran vesele zakrákal.
Teď už poletí navždy.
... Nohy měli bosé
a křídla z lysých lotosů…

Jen příběh a kniha

22. června 2007 v 1:36 | Rael
Použila jsem dvě mé oblíbené postavy k vytvoření tohohle nevšedního příběhu, který měl původně vypadat úplně jinak. Které postavy to jsou-neprozradím. Pročtěte se ke konci a uvidíte...
A k příběhu: Už jste někdy přemýšleli o knihách a příbězích? Mají svůj vlastní život nebo existují jen skrze nás, když o nich čteme a uvažujeme?... A co když někdo obrátí list a zavře knihu? Skončí i příběh?...

Jen příběh a kniha

Podej mi ruku a dotkni se hloub-
čím blíž jsi
tím těžší je
se nadechnout.
Podej mi ruku a sáhni hloub-
jen hlouběji
- a najdeš mé srdce v naději,
že se zas rozední…

"Nechci aby se ti něco stalo," řekla měkce s naléhavostí malého ptáčete.
"Já vím, nestane," odvětil a pokusil se o úsměv.
"Ne, nevíš," sklopila hlavu a s povzdechem zapletla prsty do hedvábné látky.
Díval se na ni, nic víc. Nadechl se a řekl: "Mám tě rád."
"Jak rád?" Odvážila se a ve snaze nezradit kamarádství, schovala dlaně za zády.
Zrozpačitěl a zamumlal něco ve smyslu vždyť víš.
"Chtěla bych, abys mi to řekl," ozvala se po chvíli a v očích se jí zračilo očekávání, "Prosím."

Podej mi dlaň a srdce si nech,
najdem ho pro nás v pozdějších dnech.
Podej mi dlaň- navléknu ti prstýnek
ze stébla trávy
A až se začneš chvět-
zmokne ti na prstech…

"Miluju tě," šeptl a políbil ji do vlasů.
Seděli na starém rozvrzaném schodišti.
"Kdy? Teď nebo potom?"
Pod nohama se jim propletl zrzavý kocour.
Mlčel. Naklonil se blíž-
"Tohle nemůžeme," vydechla zoufale a vysmekla se mu.
Přikývl.
Ona:
Na co věříš?
Věřím na pohádky. Mám ráda pohádky.
Máš ráda všechny pohádky?
Ne.
A jaké tedy?
Jen ty o rytířích na bílých koních.
Zčervenala- vlastně to nemusí být zrovna rytíř. A ten kůň taky nemusí být bílý. Myslím, že se koňů docela bojím.

A čeho se ještě bojíš?
On:
Na co věříš?
Z kávové sedliny nevěštím.
A z čeho tedy věštíš?
Narovnal se: Vlastně nevěštím vůbec.
A co tedy děláš, když zrovna nemiluješ?
Zamyslel se.
Zřejmě nic.

A jakou podobu má tvé nic?
Mám se bát? Ušklíbl se.
Máš!
Jsme dva a v lásce se stává,
že jednou bere
a po druhé dává.
Jsme spolu
i když na tisíc mil-
věřím na štastné konce
a prstýnek ze stébla,
co mi zbil…
"Kam se poděla?"
"Co myslíš?" zeptala se a mírně se zamračila.
"Jiskra v tvých očích, přece," řekl prostě a snažil se vyčíst víc, než mu byla ochotna povědět.
Překvapeně zamrkala.
Rozpršelo se. Stála pod altánem a on těsně vedle ní. Déšt mu stékal za límec.
"Kam se poděla?" Zasmála se-
"Kdo?" opáčil mírně otráveně a dlaněmi si clonil tvář.
"Tvoje elegance- Vypadáš jako zmoklej pes!"
Ušklíbl se a prudce ji vytáhl z pod zastřešení na déšť.
"Tak co se děje?" zeptal se starostlivě.

Byla jsi prchlivá a já příliš pospíchal
Byla jsem vášnivá a vždy chtěla víc,
než jsi mi zrovna dal

Byl jsem hlupák, když jsem se nás bál
Byl jsi rytíř,
co se mě z lásky vzdal!...

Život prý máme jen jeden- a je lepší než nic.
V životě se prý ztrácíme a utápíme-
A láska přijde- později
a někdy dřív…
Tolikrát jsem ti chtěl říct- Zůstaň a nechoď pryč…
Tolikrát jsem ti měl říct- Zavři oči a nech se víst!
Život prý máme jeden a s ním jen jeden nádech a dva dotyky-
ten jeden je pro první pokus,
ten druhý abych tě snášel líp…
Sešla ze schodů a posadila se vedle něj na pohovku.
"Jak je na tom?"
"Dostane se z toho," usmál se a prohrábl si vlasy, "je to přece Harry."
"Jo- je to Harry," přisvědčila a nepřestávala se na něj dívat.
"Vzpomínáš si," začala zdánlivě bez souvislostí a pohrávala si se stříbrným řetízkem, "jak jsem ti tenkrát řekla, že tě nechci mít abych tě nemohla ztratit?"
Nadechl se-
"Radši budu riskovat, že tě ztratím, než tě nikdy nemít!" Oči se jí leskly.
"Počkej," zadržel ji, "nechci abys to dělala proto, že máš pocit, že musíš-"
"Dělám to, co chci," Objala ho a zavřela oči.

Nemáme právo mít víc nás.
Nebe se stáhlo a dolehl na nás čas-
Je proti nám a staví barikády,
čas, co se spolčil s hořkými rány:
jedno má příchuť špatných zpráv
v dalším už snídám bez tvých "snad"…

Zavřel oči a do vlasů mu spadala trocha listí. V rudé záplavě prosvítaly první šediny.
Usmála se a deka se jí svezla z ramen.
"Na co myslíš?" Přitulila se k němu blíž.
"Na nikoho," odvětil a zakryl jim výhled.
"Víš, co jsem si vždycky přála vědět? Co je za obzorem- Jsou tam ještě nějaké světy a nějaké my?"
Chvíli se díval k stříbrným průsmykům.
"Spi," šeptl nakonec klidněji než sám chtěl, "Není tam nic!"

Nic a nebo příliš málo pro nás-
Světy, které nás dělí od malých pravd!
Jsme jen příběh, co se rozpad na stránkách…
Nemáme právo být?...
… Vždyť nejsme…
A právo milovat?
Nepospíchej a stav svůj svět z malých pravd- a krotkých snad…

"Nic, Hermiono, jen spi," Ron zavřel oči a opřel se zády o kmen stromu.
Poslední ze stránek patří vzpomínce!...

Abych nezmokla, až se na mě budeš dívat

21. června 2007 v 20:14 | Rael
Sama si netroufám charakterizovat, co jsem to zase vyplodila. Snad asociaci, snad abstrakci!... Nesuďte mě příliš tvrdě a přivřete obě oči... Vlk si nedal říct!
Abych nezmokla, až se na mě budeš dívat
Zamíchala kávovou sedlinou-
jsem světluška, špitla
a světýlka mě zavedou
nikam
a nebo za tebou….
Zalovila v šálku od čaje
a roztančila zelené plátky-
jsem borovice z kraje ne-kraje
a za přítele mám keř máty
Přivoň si…
Uloupla kus mandlí z okoralého sýra-
jsem náměsíčná, odvrátila oči
a když se zvedla-
tvrdila, že se nás milý brachu vlku
zřekla.
Skočila do louže rovnýma nohama-
jsem kapka deště, řekla
a na zem dopadla.
Když pršelo-tak vždycky plakala…
Zvedla to polámané paraple,
co stávalo v rohu
a zatímco lampiony zpívaly
věšela prádlo od prachu a molů…
A kapky deště pořád padaly…
Dopila kávu
a opláchla hrnek od čaje
Zvedla hlavu
zatímco měsíc tvrdil, že na něj vlk nevyje
Vzala deštník
a s čistou košilí
se vydala do kraje
Hledat tě-
Doufat v tě!
Najít tě…

Kdysi...

17. června 2007 v 17:53 | Cloverdee
A/N: Věnováno všem, kteří byli se mnou a kteří mi pomáhali a stále pomáhají... Mám vás ráda...
***
Kdysi...
.
Kdysi...
Okolo kotníků osidel pár
Ráno ´s mi povídal
Večer ses ptal
Pár jahod
Alkoholů víc
Četls mi Appollinaira
Já nechtěla nic
...
Víno a krev
Rozdílů pár
Podstata stejná
Papíru cár
...
Řekls proč?
Co měla jsem říct?
Snad že jsem pryč
Či že nechci už žít
...
Víno a krev
Rozdílů pár
Podstata stejná
Papíru cár
Noc a den
Opaku příklad
Blízko však k sobě
Řekl by výklad
...
Směje se hloupě
Pošetilý z nás
Hlavu v klíně a v koutě
Už nastal náš čas
...
Víno a krev
Rozdílů pár
Podstata stejná
Papíru cár
Noc a den
Opaku příklad
Blízko však k sobě
Řekl by výklad
Nevěra víra
Dokládá spoustu
Byť na opačných stranách
Většinou spolu
...
Dones mi vodu
Já nebudu pít
Vyzkoušej lásku
Já nebudu chtít
...
Víno a krev
Rozdílů pár
Podstata stejná
Papíru cár
Noc a den
Opaku příklad
Blízko však k sobě
Řekl by výklad
Nevěra víra
Dokládá spoustu
Byť na opačných stranách
Většinou spolu
Doleva vpravo
Kam že mám jít?
Co takhle zůstat
Zůstat a snít?
...
Bylo to dávno
A co má být
Bude to zítra
Vlk bude výt
...
Víno a krev
Rozdílů pár
Podstata stejná
Papíru cár
Noc a den
Opaku příklad
Blízko však k sobě
Řekl by výklad
Nevěra víra
Dokládá spoustu
Byť na opačných stranách
Většinou spolu
Doleva vpravo
Kam že mám jít?
Co takhle zůstat
Zůstat a snít?
Vlk a pes
Podoba zřejmá
Avšak já dnes
Nejsem už stejná

Balada o Zeleném rytíři

16. června 2007 v 23:07 | Rael
Balada o Zeleném rytíři
Pane rytíři,
tak povězte mi přece
a nic mi netajte,
kudy se jede k řece Odpovědí.
Pane rytíři,
co máte ocelový šat-
Je to neslušné a přece se chci ptát,
kdo vás tam dolů stáh
a co mi radíte?
Pane rytíři s očima z brčálů,
našel jsem vaše kopí
opřené o břeh močálu.
Stálo jak zrezlé proutí
a kvílelo ve větru.
Pane rytíři,
když teď za milenky máte chlad-
Nechci a přece mi to nedá
a já se musím ptát,
proč se tak smějete
a proč vaše ústa plná vody
ten podivný škleb zdobí…
Můj malý chlapče,
ptáš se kudy-
Kudy dojdeš k řece odpovědí.
Kdybys mě poslech,
řekl bych ti,
nehledej ji.
Neboť každé rozuzlení bolí.
Kdybys i přesto,
sledoval mé kroky,
musel bych ti povědět,
že každou odpověď
najdeš ve svém srdci,
kde ji všichni lidé nosí.
Ať máš ocelový šat,
ať jsi stár a nebo zdráv…
Kdybych ti měl říct,
proč ležím tady dole
pod hladinou
a každá chvíle
zdá se jinou,
pověděl bych,
že ne brnění a meč,
co jsou z těžké oceli
mě stály tohle prokletí.
Pověděl bych,
že ne nohy s ostruhami
se tak těžké vodě zdály.
A pověděl bych trpce,
že vinným nebyl ni můj kůň,
co se mnou hloubkou plul.
To jen mé srdce přetěžké
opásané
mě vzdalovalo břehům,
neb ke dnu chtíč mě táhnul-
Znát odpověď.
Kdybych tě směl prosit,
malý dobrý chlapče-
Zakopej mé kopí
a zpívej mu pak sladce
ať mu není teskno po rytíři
v hloubce.
Milý chlapče a až vyroste-
Utrhni jej
a nos ve výšce.
Jeho hrot tak protne nebe
a ta sláva dotkne se i tebe,
můj drahý chlapče…
Má ústa mají ten roztodivný tvar-
A je to poslední z odpovědí,
co ti dám,
neboť vše ostatní už musíš najít sám-
Protože z krásných šatů zbil mi už jen cár,
obrostl jsem sám
sebou,
místo vlasů teď jen hrst chaluh mám
a kdyby ses dál ptal,
viděl bys,
že moje ruce a kůže mokvavá
je plná ran a brčálu,
co mě halí do zeleného hávu mokřadů.
A řekl bych ti ještě,
proč se směji sklesle-
Je to proto,
malý princi na břehu,
že kdo hledá odpovědi
a sám sebe míjí
bez nadějí,
že právě tam je řeka,
která tiší-
Tam v tvém srdci-
Řekl bych ti milý chlapče,
ten že opustí své srdce
a ponoří se v vodní říši,
která navždy tvůj hlad ztiší…
Kdo sám sebe, že se bojí
ten, nedojde odpovědi…

Uspávač na břeh a rákos do oken

16. června 2007 v 23:04 | Rael
Uspávač na břeh a rákos do oken
Ach,
milý Ciaraene*-
Byl jsi prý na Západě a spatřil Jasné brány,
jež vystavěly nebeské vrány
v časech Tehdy…
A dotkl jsi se též svou berlou Východu-
Ciaraene,
Uspávači-
A bděl jsi
na hrázích řeky Saedheag*,
v jejíchž vodách viděls Vlky stát.
Pověz mi malý Uspávači,
kdy přijdou zas časy
svobodných srdcí-
Kdy pochodem zboříme hranice
a naše duše opět spojí se.
Ciaraene Uspávači,
co budíš Vlky ze snů-
Vezmi mě za ruku
a dotkni se mých chodidel-
Kudy tys kráčel,
já pokřtím krokem zem.
Uspávači,
kde jsou naši vlci
a kde slib,
že nad námi budou bdít?
Ciaraene,
Uspávači Vlků
jen ty máš sílu-
Zbořit Západní mříže stínů…

*Ciaraen- Uspávač
( z irského Ciaran- tmavý muž, muž stínu)
*Saedheag- jméno zakleté řeky na Východě, kde spí zapomenutí Vlci a čekají, dokud je někdo nezavolá jménem.
( z irského Sidheag - vlčice)

O vlkovi a bílém jelenu

16. června 2007 v 23:02 | Rael
BAJKA
O vlkovi a bílém jelenu

Na louce se pásli zlatí jeleni s vysokými parohy a jeden jelen, který měl matnou bílou srst, postával opodál a moc se styděl. Jeleni pak odešli do lesů a nechali bílého jelena za sebou.
Hořce plakal a kopyty rozmrzele rozhraboval listí, když v tom k němu přistoupil velký černý vlk. Usmál se a lehl si naproti němu.
Další ráno přišlo stádo zlatých jelenů znovu a vlk dva z nich zadávil. Pak si opět lehl k nohám bílého jelena a usnul.
Když se situace opakovala druhý den, položil bílý jelen oné chladné noci hlavu na vlčí tlapy a parohy ho zaštítil, aby nenastydl.
Bílý jelen s vlkem pak lehávaly bok po boku každou noc, dokud vlk nezadávil a neodnesl všechny ostatní zlaté jeleny. Vlk měl několik dní sžíravý hlad až se konečně změnil v lovce. Bílý jelen se před ním dal na útěk.
Vlk však milého bílého jelena dostihl a zakousl, zatímco mu po tvářích stékaly veliké vlčí slzy.
Jeleni a Vlci se mohou milovat,
ne však jeden pro druhého umírat.

Kompas a střelka

10. června 2007 v 22:58 | Rael
Kompas a střelka

Pentaguele,
co sedláš mořské Vlky,
Pentaguele s odrostlými křídly:
V hrsti máš spoustu barevných tužek
a za uchem obnošenou nit-
Pojď blíž a společně budeme snít!
Namalujeme most
a pod ním ten náš svět,
Pentaguele,
co přicházíš z hvězd.
Společně osedláme nebe-
ty povedeš mě
a já tebe...
A pak se odrazíme, Pentaguele,
o mraky-
na tu nit navlékneme zázraky.
Malý Pentaguele,
co sedláš mořské Vlky-
život je cesta
a snění kroky.