Prosinec 2006

Info k Pomeranče

26. prosince 2006 v 20:03 | Lejdynka
info: jednorázovka
žánr: depresivní ( jak jinak, taky..)
rating: pro všechny
postavy: myslím, že to je jasné..
děj: co dodat..točí se točí kolo do kola a až nás smrtka zavolá, tak vytáhneme rance.. (Jaromír Nohavica-Gavota)

Pomeranče

26. prosince 2006 v 20:02 | Lejdynka
Už přišel do nebe,
pro tebe
umřely všechny slzy.
Je brzy.
Slunce rozkvétá
ale tvář
světa
to nezmění.
Kamení,
házej kamení
po těch, kterés' miloval.
Dál a dál..
a trhej
a kousej
a škrábej
a trp a skuč
a muč
své malé černé srdce.
V ruce
yzop
a mateřídouška..
pošeptal ti zas
že je čas?
Čas na uzdravení?
Není!
Nic není
a proč taky?
Mraky
zašly před lety
a slunce je pokrývá;
pýcha pravdivá
je součást rulety.

Info k Přišel jsi

26. prosince 2006 v 16:00 | Lejdynka
info: jednorázovka
žánr: tragikomedie
rating: pro všechny
postavy: postavy?
děj: Máme soucit s MS..

Přišel jsi

26. prosince 2006 v 15:59 | Lejdynka
Jsem krásná řekla ona
Jsem básník odpověděl on
Jsem veselá namítla ona
A já jsem klaun nedal se on
Jsem chytrá vychloubala se ona
A já jsem Šalamounovo oko kývl on
Jsem sebevědomá zvedla hlavu ona
A já jsem pryskyřice dobíral si ji on
Jsem krutá přesedlala ona
A já jsem Nág odvětil chladně on
Jsem studená zatvářila se pyšně ona
A já jsem kámen pohlédl stranou on
Jsem Transylvánie vydechla ona
A já jsem výzva usmál se on
Jsem bosa špitla ona
A já jsem nahý odvážil se on
Jsem bolest nadechla se ona
A já jsem jehla zareagoval on
Jsem nit vykřikla ona
A já jsem trpělivost vzdychl on
Jsem buš polkla ona
A já jsem Sahara stekla mu po tváři slza
Jsem závora dodala ona
A já jsem překážka zlobil ji on
Jsem zánik přehnala to ona
A já jsem Vesmír souhlasil s ní on
Jsem vlčice rozplakala se ona
A já jsem Remus pohladil ji on

Info k Pták

26. prosince 2006 v 15:57 | Lejdynka
info: jednorázovka
žánr: vázaný verš/proroctví
rating: pro všechny
postavy: není třeba sdělovat..
děj: Chleba a víno neseme, přijmy ty dary, prosíme (Chleba a víno)

Pták

26. prosince 2006 v 15:56 | Lejdynka
Sedí pták v kleci
sedí a zebe
sedí pták v kleci
klove do sebe.
Sedí pták v kleci
strnulá šíje
sedí pták v kleci
nežije-žije.
Sedí pták v kleci
krev kane z očí
sedí pták v kleci
kola se točí.
Sedí pták v kleci
dlouhá srst hoří
sedí pták v kleci
dvě kapky v moři.
Sedí pták v kleci
dvě noci ze zlata
sedí pták v kleci
požírá kuřata.
Sedí pták v kleci
peří kolem létá
sedí pták v kleci
nastal konec světa.

Info k Nespavost

26. prosince 2006 v 15:53 | Lejdynka
info: jednorázovka
žánr: psychologické/depresivní
rating: pro všechny
postavy: Remus Lupin
děj:

Bůh s tebou, Dalimile.
Přišel jsi pobavit smutného krále?
Zvonky černobílé..
No tak už přece pojď dále.
Sundej si rolničky..
a co to držíš v dlani?
Jen úsměv maličký
a touhu po skonání.

Nespavost

26. prosince 2006 v 15:50 | Lejdynka
Byla noc
a zvedl se Remus
a obklopil se strachem
Byla noc
a hvězdy se vztekaly
jak ovčí sýr nad plamenem
a přílivem hrůzy
byla loď
a s odlivem
přišly škeble zapomnění
A Remus plakal
a nevěděl proč

Čtenářské desatero

26. prosince 2006 v 15:47 | Lejdynka |  Vtipné či méně vtipné články mimo mísu
1. Právo nečíst
2. Právo přeskakovat stránky
3. Právo knihu nedočíst
4. Právo číst knihu znovu
5. Právo číst cokoliv
6. Právo číst kdekoliv
7. Právo na bovarysmus (nemoc přenosná textem)
8. Právo paběrkovat
9. Právo číst nahlas
10. Právo mlčet
(Daniel Pennak)

Info- Všechny velké příběhy musejí skončit

23. prosince 2006 v 23:11 | Rael
Kategorie: Jednorázovka
Žánr: Smutné (vím, není to žánr ale nic jinéhomi k tomu nesedí)
Postavy: Harry, Ron, Hermiona a vlastně celý kouzelnický svět
Omezení: Není
Info: Píšu z pohledu Hermiony(není to tak těžké, někdy bývám stejně nesnesitelná jako ona:)).
Mohla bych vlastně dosadit kohokoli, protože nejde ani tak o příběh nebo osoby, ale o mylšenku. Myslím ale, že takhle to bude nejvhodnější.
- A je to možná to nejosobnější,co jsem kdy napsala. Jednoduché, netypické, ale je v tom něco pro mě moc důležitého. Tahle povídka je pro mě zvláštní a významná:) Možná poznáte proč...

A protože blog je potvora a nechce mi to k samotné povídce načíst. K jejímu konci patří ještě tenhle dodatek(úplně úplně nakonec)
- Jesti nepřekakujete informace tak, jako já, tak si to tam dosadíte:)

Pozn. Autora: Poslední zápis z kroniky světa Čar a Kouzel: "Veliké příběhy navždy přežijí ve vašich srdcích…" Pak je písmo roztřesené a věty úplně končí. Tenhle svět a všichni jeho lidé už odešli

Všechny velké příběhy musejí skončit

23. prosince 2006 v 22:55 | Rael
Říkal jsi,
ta válka není zlá.
Jsme jen děti,
nás se netýká.
Na něco jsi zapomněl-
to jsme nikdy nebyli.
Možná, jsme si na dětství jen hráli,
něco předstírali.
… Příteli? Já ještě nechci umřít.
Až jindy…
* * * * * *
"Rone, Harry-
Já… Mám strach!" Zvláštní pocit, pomyslím si trpce. V logických předpovědích dosud neměl své místo. Co se to s námi jenom stalo? Že bychom dospěli?
"Hermiono, všichni se bojíme."
"Ty ne!"
"Myslíš," Harry se snaží nasadit lehkomyslný ton, "a přece poprvé v životě nemáš tak docela pravdu."
"Co když," zavřu oči. Nedokážu to vyslovit. Selhala jsem.
Ron mě konejšivě vezme kolem ramen. "Zemřeme?" Mám pocit, že se jeho oči na kratičký moment setkaly s očima našeho společného přítele.
"Hermiono, nemůžu ti zaručit, že vyhrajeme. To nikdo." Sevře v dlani řetízek, který mu darovala Ginny. "Ale nic jiného nemáme. Jen nepatrnou naději v ty, co milujeme."
"Nechci vás ztratit."
"To se nestane!"
* * * * * *
"Schovej se!"
"Ne, chci bojovat."
"Počkej přece. Nemyslím si, že…" Hledá správná slova. "Buď rozumná."
"Rozumná?" opakuji hořce. "Proč bych měla? Protože jsem holka a-"
"Ne!" Brání se Ron.
"Tak proč?" Zoufale se snažím překřičet hlas bitvy.
"Protože… Protože já tě mám rád."
"Jak to myslíš?"
"Myslím…" nešťastně se zahleděl do země.
"Nech to být," opatrně se zvedám.
"Počkej!" Strhl mě zpět k zemi, tentokrát už neuhnul pohledem.
"Tak cos mi chtěl říct?" Už zase slyším tlukot vlastního srdce. Nemám strach. Jsem připravená. Poprvé v životě.
"Jen, že," nad hlavou nám prolétla další kletba, "mě někdy strašně štveš." Odmlčí se. "Ale taky…"
"Taky?" Křik a pláč, všechno to letí kolem nás.
"Měli bychom…"
"Ne, počkej. Dopověz mi to, prosím!"
"Rone!" Černovlasý chlapec mu dává znamení.
"Až jindy, Hermiono."
"Prosím!" Naléhám.
"Miluju tě!"
- Políbil jsi mě. Stalo se to. Dotek rtů- popraskaná kůže a chuť krve.
Všechno je špinavé. Ležíme v hlíně a v uších nám hučí válka. Umírá se, hromadně. Kolem nás. Líbej mě, nepřestávej. Kašlu na rozkaz chcípnout. Voníš… Krvácíme.
První setkání ve vlaku. Pláč protožes mě urazil. Ne, vlastně řekl pravdu. Hádky a usmíření. Vaše věčné průšvihy a moje marná snaha napravit vás. Vánoce v pátém ročníku. Ples… My tři. My dva.
"Máš špinavý nos, víš o tom?"
"Je příšerná, není divu, že nemá kamarády!"
"My ti věříme Harry-"
"Hermiono, myslíš, že by jsi mohla- " Dát vám ten úkol opsat?"
"Ty se červenáš! Dámy v bitvě se nečervenají."
"Nejsem dáma. Jen kamarádka."
* * * * * *
Na co jsi to myslel, když ji odcházel.
Na co jsem myslela já? To je jedno. Zavrtím hlavou.
Víš Harry, já ti vždycky věřila. Věděla jsem, že to dokážeš. Ne porazit Voldemorta. To jsi nám neslíbil. Udělal jsi mnohem víc. Dal jsi nám naději, víru v lepší svět. V nás samé. Už vím, proč bojujeme. To jeden za druhého. To je víc, než příslib vítězství.
Na co jsme to mysleli?
Já nepláču.
Tři kamarádi. Kam jsme to odešli? A za čím?
Domy spolykal čas, i ulice a svitky pergamenů. Na vzpomínce leží prach. Na všech všedních chvilkách.
- Smějeme se v doupěti, je nám dobře.
Ty střepy poznávám. Patří k té veliké váze, co stávala v rohu.
A tudy, se vcházelo. Tu jsme sedávali…
… Nechci celý svět. Jen ten náš malý kousek, co jsme si tak těžce vydobyli. Bradavice, doupě, dopisy o prázdninách, výpravy do zapovězeného lesa.
* * * * * *
Když ses mi ztrácel z očí, ani jsem to necítila. Vůbec nic. Jen mi v hlavě běžela ta spousta věcí. Pak jsem se podívala pozorněji, kolem umírali lidé- zřetelně a jasně. Já umírala a vy jste šli umřít. Krev, najednou strašná spousta krve. Už jsi pryč?
Vůbec nic nám není, tos nepoznal?
Za nás. Přátelství!
Už to nebolí. Nikdo nekřičí .Jsme šťastní. Umíráme v podivné strnulosti. V klidu, v očích vepsaný kousek míru.
Děti létající na koštěti. Vůně máslového ležáku. Život a proudění na Příčné, medový ráj. Soví pošta a tvůj vír. Zelené plameny, učebnice v otrhané vazbě a škrábání pera na kus pergamenu.
Všednost voní.
Sbohem…
My odcházíme!
* * * * * *
"Mami?"
"Ano," sklonila se plavovlasá žena k drobné dívence se střapatými vlásky.
"Co je to za veliké kameny?"
"To není dílo přírody, ale člověka. Trosky zarostlé trávou." vysvětluje trpělivě tomu dítěti. "Stával tu možná hrad a támhle," ukáže rukou k jezeru, "stará dřevěná chata. A tenhle les býval kdysi jistě hluboký. Ale to je už dávno, koukni. Ted je samý palouček prosvětlený sluncem."
"Kopretiny!" Děvčátko zajásalo.
"Je pozdě, tatínek čeká."
Holčička se naposledy ohlédla. Byla by přísahala, že slyšela smích a viděla u jezera stát tři osoby. Dívku a dva chlapce.
- Smějeme se a posadíme se do stínu stromu.
Rone, vrat mi tu knihu!
Všechno je zelené, teplo krbu.
- Harry, mneš si svou jizvu-
To nic, nic to není.
- Potter, Weasley?
Kluci!
Co?
A za nimi, ještě spoustu podivných lidí se smutným úsměvem.

Info- Jsme jiní

17. prosince 2006 v 17:59 | Rael
Kategorie: poezie
Žánr: Slash- ale jen mírný
Omezení: Od 12
Postavy: Remus/ Sirius
Info: Tohle je zvláštní báseň protože vznikla z ničeho. Narodila se úplně nečekaně. Jen jsem si tak pohrávala smyšlenkou "být jiný". Nejdřív jsem měla na mysli Remův malý problém, posléze Removo a Siriovo společné prokletí a nakonec ani nevím jak- z toho vznikl slash. Vy už si to přeberete.

Jsme jiní

17. prosince 2006 v 17:53 | Rael
Jsme jiní,
to nezměníš!
Jiní,
dá se říct.
Jsme jiní
- a svět byl zlej
Jsme jiní,
utíkej-
v patách je beznaděj.
Jsme jiní,
děl tvůj stín
a položil mi dlaně na oči.
Jsme jiní,
" hřeješ"
smutně odtuším.
Jsme jiní,
cítím tvůj dech.
Jsme jiní
na svých rtech.
Jsme jiní,
nechci se chvět.
Jsme jiní
koukni, úplněk!
Jsme jiní,
náš malý svět.
Jsme jiní
- máš zacuchanou srst.
Jiní,
pomoc mi zkus.
Jsme jiní,
pod stromem-
ššš.. Nemluv!
Jen poslouchej.
Jsme jiní,
opakuješ do tmy-
rukou mi čechráš vlasy.
Jsme jiní
- ty a já.
Jsme jiní,
sejdeme se.
Jsme jiní,
začalo sněžit.
Máš zamrzlou tvář
a ruce z ledu.
Jsme jiní,
sleduji stoupající obláček teplého vzduchu.
Snažím se nedýchat.
Jsme jiní,
políbils mě na zamrzlé rty.
Jsme jiní
a já na jazyku ucítil tepou krev.
Hřála a potůčkem nám stékala po tvářích
a my roztávali.
Jsme jiní...
To už jsi říkal!

Info k Maska

15. prosince 2006 v 20:02 | Lejdynka
info: jednorázovka
rating: pro všechny
žánr: smíšený volný a vázaný verš/depresivní
děj: Byl tu a není tu, havrani na plotu.. (Miroslav Donutil - Zabili)

Maska

15. prosince 2006 v 20:00 | Lejdynka
Hraje hudba.
Melodie se rozplývá v tichu.
Akordy zvučí až příliš nahlas.
Káva stydne na stole.
Poslouchej....
Blížím se smrti, blížím se touze,
chceme s tím přestat, já a má nouze.
Hraju si s jedem, hraju si s kovem,
jsem o rok starší před každým novem.
Struna praská.
Nestříhané nehty připomínají drápy.
Nezáleží mu na tom, akordy beztak nestojí za nic.
Zapomněl na cukr.
Na rukou cejchy, na duši šrámy,
každého pohltí, musí jít s námi.
Zrcadlo praská, sténá a křičí,
patřil jsem někomu, teď už jsem ničí.
Ruce mu poklesly.
Upil a zašklebil se.
Otřel si čelo a vzdychl.
Je těžké být v něčem opravdu dobrý.
Dívám se na sebe, do vlastních očí,
od doby, co jsem živ, země se točí.
Ve Velkém voze viděl jsem hvězdu,
chtěl sem ji; zastavil - prý Zákaz vjezdu.
Praskla druhá struna.
Zarudlý pruh bolí a pálí.
Měl by se zvednout a dojít pro ten cukr.
Potemnělé oči se snaží hrát popaměti.
Jsem součást Vesmíru, jsem součást nebe;
Perseus, Bellatrix..já chci však tebe!
Dívám se nahoru, přeji si potají
vědět, co ryby si pod vodou šeptají.
Dnes ráno se zapomněl učesat.
Ale na jeho mizerné hraní to nemá žádný vliv.
Prohrábl si prsty hustou hřívu a sykl.
Stříbrné nitky v tmavohnědých vlasech..
Velký vůz, Malý vůz - všechno to stojí,
ulice prázdné jsou, hvězdy se bojí.
Dívám se na sebe, dívám se nahoru,
zavírám mysl na dvojitou závoru.
Kdy naposled zkoušel být dokonalý?
Kdy naposled předstíral, že neumí hrát?
Kdy naposled mluvil pravdu?
Třetí struna ostře zaprotestovala a on ucukl.
Vidím Lva, Vodnáře, vidím dvě Ryby,
Blížence, Thésea..něco však chybí.
Chybí mi zrcadlo, chybí mi maska,
chybí mi ruka, co tak ráda laská.
Zoufale vyhlédl z okna.
Pršelo.
Nenáviděl déšť.
Kdysi ho miloval.
Připomínal mu nevyplakané slzy.
Otvory pro ústa, otvory pro oči,
než tě zas uvidím, Země se otočí.
Zakryj si obličej, zakryj si tváře,
já už tě neznám, má Polární záře.
Nástroj vydal podivný kvílivý zvuk a odmlčel se.
Sesbíral potrhané struny a ucítil, jak ho pálí dlaně.
Zamrkal, aby potlačil bolest.
Podlaha stříbrně zazářila.

Info k Horečnaté přízraky

15. prosince 2006 v 19:45 | Lejdynka
info: jednorázovka
rating: pro všechny, dejme tomu
žánr: depresivní (kupodivu..)
děj: K tomu se nedá nic říct..

Horečnaté přízraky

15. prosince 2006 v 19:44 | Lejdynka
'Život je plný krásných překvapení
a slunce svítí i za mraky,
když prší, smývá se špína,
když je bouřka, jsem blíž k nebi,'
říká si a usmívá se
citronovými rty
na své zakrvácené ruce.
Oči mu září
horečnatým leskem,
neskrývanou touhou
uvěřit svým slovům,
a prsty dál rozdírá kůru.
A zoufalé vytí
vznáší se v mlžném oparu
potrhaných lesů.
a ztrácí se,
mizí jeho lidskost.
Přichází
černé strašidlo,
medvědí přízrak krve a strachu,
a vytí se vznáší
a stoupá a klesá
a všechno je jen sen,
barokní iluze
zhrouceného žití,
nasbíraná v trnovém houští
zoufalých činů.
Proč krvácíš,
ty malé vlče
bez domova
a bez života?
Kůra tolik voní
a pomeranče se rozlézají
mezi tvými kostmi
jako malá
nebezpečná zvířátka,
zkroucená,
zohavená
a posetá oblázky.

Info k Tanec mezi stroji

15. prosince 2006 v 19:39 | Lejdynka
info: jednorázovka
rating: pro všechny
žánr: depresivní/volný verš
děj: Život v rozpadlé kostce

Tanec mezi stroji

15. prosince 2006 v 19:38 | Lejdynka
Okusoval řeč
a mluvit nechtěl,
jenom se tiše leskl.
Okusoval řeč..
'Na zteč!'
Zvedl hlavu
a pro parádu šel,
pro parádu a slávu.
A trhal čtyřlístky,
a trhal
a kousal
a skučel
vlčí muž.
'Už to nevydržím,
nepatřím
do světa strojů
a nenávisti
a sebelítosti
a slz!'
Pak šel a nechal se zavřít
do klece, vystlané zlatem,
jako bezbranný tvoreček
bez zubů.
A nebyl sám,
učil malá vlčata
jak přežít
ve světě plném strojů
a nenávisti
a sebelítosti
a slz.
Pak šel
a viděl
a zase se smál,
a byli dva
v tom světě plném strojů
a nenávisti
a sebelítosti
a slz.
Byli dva
a tancovali
a malá vlčata
tancovala s nimi.
Vyšlo slunce
a uschnul smutek
a nepršelo
celé roky.
A pak
přišel den,
středověký den,
plný krve
a dlouhých nožů
a dřeva
a světel,
pak přišel,
ten středověký den,
plný strojů,
a nenávisti
a sebelítosti
a slz
a vlčí muž
opět osaměl.
v nekonečném obilném lánu.

Info k Vypsaná fixa

15. prosince 2006 v 19:26 | Lejdynka
info: jednorázovka
rating: pro všechny
žánr: slight slash/pásmo
děj: Jedem jedem jedem mezi kousky popela..
N/A: Pro pochopení doporučuji poslechnout si album Krása nesmírná od Vypsané Fixy.. a k tomuhle výtvoru si pusťe Bocelliho Melodramma